Papež František: Akvinský je aktuálnější než kdy jindy

Jako neotřelé a stále platné jsou podle papeže Františka postřehy Tomáše Akvinského i pro náš globalizovaný svět. Svatý otec to uvedl v listu pro účastníky konference, která se tento týden koná v Římě u příležitost 750. výročí od úmrtí tohoto velkého teologa a filozofa.

Jak souvisí myšlenky jednoho z nejvýznamnějších teologů v dějinách církve s rozvojem společenských věd? Či filosofa se způsoby, kterými se utvářejí a rozvíjejí lidské vztahy? Více, než by se mohlo zdát. Připomněl to i papež František v dopise účastníkům semináře pořádaného Papežskou akademií sociálních věd.

"Svatý Tomáš Akvinský jistě nerozvíjel společenské vědy, jak je známe dnes. Přesto byl předchůdcem této moderní disciplíny, protože pro něj bylo zřejmé, což potvrdil i ve svém díle  Summa, že lidská osoba jako Boží stvoření představuje nejdokonalejší věc v celé přírodě," uvádí papež František.

Svatý otec také zdůrazňuje pozornost, kterou učitel církve věnuje otázkám spravedlnosti. Ty podle něj dokládají jeho vliv na utváření moderního morálního a právního myšlení. Akvinský prosazuje vnitřní krásu a jednotu lidské osoby, jak ctnosti těla, tak ctnosti duše, které nám umožňují rozlišovat mezi pravdou a lží, mezi dobrem a zlem. To nazývá vrozenou schopností lidských bytostí rozlišovat, řídit nebo usměrňovat skutky k jejich konečnému cíli skrze lásku, jinak známou jako "přirozené právo".

Papež František uvádí, že i dnes je nezbytné zohlednit v životě i ve společnosti to, co Akvinský nazývá naším přirozeným sklonem k poznávání pravdy o Bohu, abychom utvářeli sociální myšlení a politiku tak, aby podporovaly autentický lidský rozvoj jednotlivců a národů, a nikoli aby mu bránily.

Tomáš Akvinský jako křesťanský myslitel uznával působení "vykupitelské milosti", kterou Ježíš přinesl do lidského jednání, což má, jak poznamenává papež František, bohaté důsledky pro pochopení dynamiky pevného společenského řádu založeného na smíření, solidaritě, spravedlnosti a vzájemné ohleduplnosti. Papež zde cituje Benedikta XVI., který v encyklice Caritas in veritate stvrzuje, že muži a ženy se jako předměty Boží lásky stávají zase subjekty lásky (charitas) a jsou povoláni k tomu, aby tuto lásku projevovali ve službě spravedlnosti a obecnému dobru.

Jedná se o dynamiku přijaté a darované lásky, která podle Františka dala vzniknout sociální nauce církve. Svatý otec uzavírá postní myšlenku: vedle reflexe jsou vždy nutné praktické projevy křesťanské lásky. "Během svého pontifikátu se snažím zdůraznit gesto umývání nohou, které je nepochybně výmluvným symbolem Blahoslavenství a jeho konkrétním vyjádřením ve skutcích milosrdenství. Ježíš věděl, že pokud jde o inspiraci k lidskému jednání, jsou příklady důležitější než záplava slov."

Zdroj: Vatican News, anglická sekce