Papež farářům: Církev by nemohla pokračovat bez vaší obětavosti

Ve čtvrtek 2. května dopoledne se papež v synodní aule ve Vatikánu setkal s přibližně 200 faráři, kteří se účastnili mezinárodního setkání "Faráři pro synodu". Během setkání papež symbolicky podepsal dopis, který jim později předal. V listu zdůrazňuje, že církev by nemohla pokračovat bez jejich lásky, víry a obětavosti. Text přinášíme níže v plném znění.

Fotogalerie

4

Drazí bratři faráři!

Mezinárodní setkání "Faráři pro synodu" a dialog s těmi, kdo se ho zúčastnili, jsou příležitostí, abych ve svých modlitbách vzpomenul na všechny pastýře světa, jimž ze srdce adresuji tato slova.

Je to tak samozřejmé, že vyslovím-li to může to zaznít takřka banálně, což ale nic nemění na pravdivosti: Církev by nemohla žít bez vašeho nasazení a služby. Proto bych vám chtěl především vyjádřit svou vděčnost a úctu za velkorysou práci, kterou denně konáte a kterou rozséváte evangelium do země všeho druhu (srov. Mk 4,1-25).

Jak jste zažili v těchto dnech úvah a diskusí, farnosti, v nichž vykonáváte svou službu, se nacházejí ve velmi rozdílných kontextech: počínaje těmi na okrajích velkých měst - které jsem poznal z vlastní zkušenosti v Buenos Aires - až po farnosti rozlehlé jako provincie v méně obydlených oblastech; od městských farností v centrech mnoha evropských měst, kde starobylé baziliky hostí stále menší a starší společenství, až po ty, kde se celebruje pod rozložitým stromem a zpěv ptáků se mísí s hlasy mnoha dětí.

To vše pastýři dobře znají, znají život Božího lidu zevnitř, jeho těžkosti i radosti, jeho potřeby i bohatství. Proto synodální církev potřebuje své faráře: bez nich se nikdy nenaučíme kráčet společně, nikdy nebudeme schopni nastoupit cestu synodality, která je "cestou, kterou Bůh očekává od církve třetího tisíciletí” (Promluva k 50. výročí ustanovení Biskupské synody, 17. října 2015).

Nikdy se nestaneme misionářskou synodální církví, pokud farní společenství neučiní z účasti všech pokřtěných na jediném poslání hlásat evangelium charakteristický rys svého života. Pokud farnosti nebudou synodální a misijní, nebude taková ani církev. Souhrnná zpráva prvního zasedání šestnáctého řádného generálního shromáždění biskupské synody se k tomuto bodu vyjadřuje velmi jasně: farnosti, počínaje svými strukturami a organizací života, jsou povolány k tomu, aby se samy sebe chápaly "především ve službě poslání, které věřící vykonávají ve společnosti, v rodinném a profesním životě, aniž by se soustředily výhradně na činnosti, které se odehrávají v nich samých, a na své organizační potřeby" (8, l). Je tedy nutné, aby se farní společenství stávala stále více místy, odkud pokřtění vycházejí jako učedníci-misionáři a kam se vracejí plni radosti, aby se dělili o zázraky, které Pán skrze jejich svědectví koná (srov. Lk 10,17).

Jako pastýři jsme povoláni doprovázet na této cestě společenství, kterým sloužíme, a zároveň se modlitbou, rozlišováním a apoštolskou horlivostí snažit o to, aby naše služba odpovídala požadavkům misijní synodální církve. Tato výzva platí jak pro papeže, biskupy a římskou kurii, tak pro vás, faráře. Ten, který nás povolal a pomazal, nás dnes vyzývá, abychom naslouchali hlasu jeho Ducha a následovali směr, který nám naznačuje. Jedním si můžeme být jisti: On nedopustí, aby se nám nedostávalo jeho milosti. Na této cestě také objevíme, jak osvobodit naši službu od těch aspektů, které ji zatěžují, a znovu objevíme její nejpravdivější jádro: hlásání Slova a shromažďování společenství při lámání chleba.

Povzbuzuji vás proto, abyste přijali Pánovo volání být jako pastýři misionářskými strůjci synodální církve a nadšeně se do tohoto procesu zapojili. Za tímto účelem bych rád předložil tři návrhy, které mohou inspirovat styl pastoračního života a jednání.

1. Vybízím vás, abyste své specifické charisma služby žili stále více ve službě rozmanitým darům rozesetých Duchem svatým v Božím lidu. Je totiž naléhavě nutné objevovat, podporovat a oceňovat "s citem pro víru charismata, malá i velká, která jsou v různých podobách dána laikům" (II. vatikánský koncil, dekret Presbyterorum ordinis, 9) a která jsou nezbytná, má-li být lidská skutečnost evangelizována. Jsem přesvědčen, že tímto způsobem vynesete na světlo mnoho skrytých pokladů a budete méně osamoceni ve velkém úkolu evangelizace a zakusíte radost z pravého otcovství, které nedominuje, ale naopak v druhých, mužích a ženách, probouzí mnoho cenného potenciálu.

2. Z celého srdce vám doporučuji, abyste se učili a cvičili v umění komunitního rozlišování a používali k tomu metodu "rozhovoru v Duchu", která nám tolik pomohla na synodální cestě i v průběhu samotného shromáždění. Jsem přesvědčen, že budete moci sklidit mnoho ovoce nejen ve strukturách společenství, jako je farní pastorační rada, ale i v mnoha dalších oblastech. Jak připomíná souhrnná zpráva, rozlišování je klíčovým prvkem synodální pastorační činnosti církve: "Je důležité, aby se praxe rozlišování uplatňovala také v pastorační sféře, a to způsobem odpovídajícím daným souvislostem, aby se tak osvětlila realita církevního života. To umožní lépe rozpoznat charismata přítomná ve společenství, moudře svěřovat úkoly a služby, rozvrhovat pastorační program ve světle Ducha, totiž nad rámec pouhého plánování činnosti" (2, l).

3. Nakonec bych vám rád doporučil, abyste vše založili na sdílení a bratrství mezi sebou a se svými biskupy. Tento požadavek důrazně vyplynul z Mezinárodní konference o trvalé formaci kněží na téma "Znovu oživ plamen Božího daru, který ti byl dán" (2 Tim 1,6), která se konala v únoru tohoto roku zde v Římě za účasti více než osmi set biskupů, kněží, zasvěcených osob, mužů a žen působících v této oblasti a zastupujících osmdesát zemí. Nemůžeme být autentickými otci, pokud nejsme především syny a bratry. Nemůžeme podporovat společenství a účast ve svěřených společenstvích, pokud je nežijeme především mezi sebou. Uvědomuji si, že v návalu pastoračních úkolů se takový závazek může zdát jako přehnaný, nebo dokonce jako ztráta času, ale ve skutečnosti je opak pravdou: jen takto jsme důvěryhodní a naše činy neničí to, co už vybudovali jiní.

Pastýře potřebují nejen misionářská synodální církev, ale také konkrétní cesta synody 2021-2024 "Směrem k synodální církvi". Společenství, účast, misie", připravující se na druhé zasedání XVI. řádného generálního shromáždění biskupské synody, které se uskuteční letos v říjnu. Pro jeho přípravu potřebujeme, aby byly slyšet vaše hlasy.

Proto vyzývám ty, kteří se zúčastnili mezinárodního setkání "Faráři pro synodu", aby byli misionáři synodality také s vámi, svými bratry faráři, a po návratu domů oživili úvahy o obnově pastýřské služby v synodálním a misijním klíči; zároveň vás vyzývám, abyste umožnili generálnímu sekretariátu synody získat váš potřebný příspěvek k přípravě Instrumentum laboris. Naslouchání pastýřům bylo cílem tohoto mezinárodního setkání, to však dneškem nemůže skončit: potřebujeme vám naslouchat i nadále.

Drazí bratři, jsem po vašem boku na této cestě, kterou se snažím jít i já sám. Srdečně vám všem žehnám a ze své strany potřebuji cítit vaši blízkost a podporu vašich modliteb. Svěřme se blahoslavené Panně Marii Hodegetrii: té, která ukazuje cestu, té, která vede k Cestě, Pravdě a Životu.

Řím, U svatého Jana na Lateráně, 2. května 2024.