Papež: Eucharistií nás Ježíš sytí potřebnými věcmi a smyslem života

Při modlitbě Anděl Páně na slavnost Božího Těla František zdůraznil, že Kristus nám svým tělem "nejen pomáhá jít vpřed", ale stává se naším společníkem na cestách, vstupuje do úskalí a osamělosti každého člověka a vrací existenci směr a nadšení.

Drazí bratři a sestry, dobrý den a hezkou neděli!

V Itálii i v jiných zemích dnes slavíme slavnost Nejsvětějšího Těla a Krve Páně. Eucharistie, ustanovená při Poslední večeři, byla jakoby cílovým bodem cesty, kterou Ježíš předznamenal určitými znameními, zejména rozmnožením chlebů, o němž vypráví evangelium dnešní liturgie (srov. Lk 9,11b-17). Ježíš se stará o velký zástup, který za ním přišel, aby slyšel jeho slovo a byl vysvobozen od různých zlých věcí. Požehnal pět chlebů a dvě ryby, rozlámal je, učedníci rozdělili a "všichni se najedli" (Lk 9,17), říká evangelium. V eucharistii může každý zakusit tuto láskyplnou a konkrétní péči Pána. Kdo s vírou přijímá Tělo a Krev Kristovu, nejen jí, ale je nasycen. Jíst a být nasycen: to jsou dvě základní potřeby, které jsou uspokojeny v eucharistii.

Jíst. "Všichni jedli", píše svatý Lukáš. V podvečer učedníci radí Ježíšovi, aby propustil zástup a oni mohli jít hledat jídlo. Ale Mistr chce zajistit i toto: těm, kdo mu naslouchají, chce dát i jídlo. Zázrak chlebů a ryb se však neodehrává velkolepě, ale téměř zdrženlivě jako na svatební hostině v Káně: chlebů přibývá, jak jdou z ruky do ruky. Při jídle si zástup uvědomí, že Ježíš se o všechno postará. To je Pán přítomný v eucharistii: volá nás, abychom se stali občany nebe, ale zároveň bere ohled na cestu, kterou musíme vykonat zde na zemi. Když mám v brašně málo chleba, on to ví a stará se.

Někdy hrozí, že se eucharistie omezí na nejasnou, vzdálenou dimenzi, možná zářivou a provoněnou kadidlem, ale vzdálenou od problémů každodenního života. Ve skutečnosti si Pán bere k srdci všechny naše potřeby, počínaje těmi nejzákladnějšími. A chce dát příklad učedníkům, když říká: "Vy sami jim dejte najíst" (v. 13), těm lidem, kteří ho během dne poslouchali. Naše eucharistická adorace nachází své potvrzení, když se staráme o své bližní, jako to dělá Ježíš: kolem nás je hlad po jídle, ale také po společnosti, je hlad po útěše, po přátelství, po dobré náladě, je hlad po pozornosti, je hlad po evangelizaci. To nacházíme v eucharistickém chlebu: Kristovu pozornost k našim potřebám a výzvu, abychom totéž dělali i pro lidi kolem nás. Musíme jíst a dávat najíst.

Kromě jídla však nesmí chybět pocit nasycení. Zástup byl nasycen hojností jídla a také radostí a úžasem z toho, že ho dostal od Ježíše! Jistě potřebujeme jíst, ale potřebujeme být také nasyceni, to znamená vědět, že se nám dostává potravy z lásky. V Kristově Těle a Krvi nacházíme jeho přítomnost, jeho život darovaný za každého z nás. Nedává nám jen pomoc, abychom mohli jít dál, ale dává nám sám sebe: stává se naším společníkem na cestách, vstupuje do našich záležitostí, navštěvuje naše osamocení, obnovuje smysl a entusiasmus. To nás sytí, když Pán dává smysl našemu životu, našim nejasnostem, našim pochybnostem, ale On vidí smysl a tento smysl, který nám Pán dává, nás sytí, dává nám to "víc", které všichni hledáme: totiž přítomnost Pána! V jeho přítomnosti se totiž náš život mění: bez něj by byl opravdu šedivý. Když se klaníme Kristovu Tělu a Krvi, prosme ho srdcem: "Pane, dej mi chléb vezdejší, abych mohl přežít, Pane, nasyť mě svou přítomností!".

Kéž nás Panna Maria naučí klanět se živému Ježíši v eucharistii a sdílet ho s bratry a sestrami.

Přeložil Petr Vacík