„Duch Svatý často utváří jednotu církve diskrétním způsobem, respektuje lidské termíny a rozdílnosti, působí skrze jednotlivce, instituce, modlitbu i spory“, upozorňoval papež František 9. října během katecheze na Svatopetrském náměstí. Vybídl shromážděné, aby uskutečňovali jednotu společným směřováním ke Kristu.
V dnešní katechezi při generální audienci na Svatopetrském náměstí se papež František zamýšlel nad rolí Ducha Svatého v životě církve. Vyzdvihl dvě základní hnutí Ducha, totiž jeho univerzálnost, šíření nových letnic do všech národů, a jeho schopnost upevňovat jednotu uvnitř samotné Církve.
Papež František citoval slova z 2. kapitoly Skutků apoštolů o Letnicích a poukázal na dva klíčové příklady ilustrující, jak Duch svatý „podporuje univerzalitu“. Prvním bylo Kornéliovo obrácení, při kterém „apoštolové rozšířili svůj obzor“ a prolomili bariéry mezi Židy a pohany. V tu chvíli dochází k jakýmsi „druhým Letnicím”, jež ukázaly, že působení Ducha Svatého pokračuje a neustále církev podněcuje k přijímání nových národů.
Svatý otec zmínil také misijní cestu svatého Pavla. Čteme totiž, že Duch Svatý nejprve „zakázal“ apoštolovi hlásat v Malé Asii a později ho ve vizi přesměroval do Makedonie. Tato epizoda ilustruje, že Duch Svatý podporuje nejen etnickou, ale také „geografickou expanzi“ a vede církev k hlásání evangelia v nových zemích.
Druhým hnutím Ducha Svatého, pokračoval papež František, je jeho působení při vytváření a zajišťování jednoty. Poukázal na jeruzalémský koncil, kde apoštolové a první křesťané diskutovali o tom, zda se mají pohanští konvertité řídit Mojžíšovým zákonem. Výsledek je v 15. kapitole Skutků apoštolů oznámen slovy „Rozhodl totiž Duch Svatý i my” a naznačuje, že k závěru dospěli v dialogu, modlitbě a rozlišování. V tomto světle, poznamenal papež František, Duch Svatý „nevytváří jednotu vždy náhle, zázračnými a rozhodnými činy“, ale často působí „diskrétně“, s respektem k lidským termínům a rozdílnostem, dnes bychom řekli „synodálním způsobem“.
Svatý otec poté připomněl slova svatého Augustina, který přirovnal Ducha Svatého k duši církve: „Čím je duše pro lidské tělo, tím je Duch Svatý pro tělo Kristovo, kterým je církev.“ Tento příměr ukazuje, že Duch Svatý nevytváří jednotu zvenčí, na rozkaz, nýbrž spíše „On sám je poutem jednoty“ uvnitř Církve.
Na závěr své katecheze papež František vyzval věřící, aby tuto lekci aplikovali ve svém osobním životě, a poznamenal, že „křesťanská jednota není předmětem abstraktního jednání, ale uskutečňuje se v životě, skrze společné směřování ke Kristu“. Nakonec papež František požádal shromážděné věřící, aby se modlili o pomoc Ducha Svatého a stávali se „nástroji jednoty a pokoje“.
Zdroj: Vatican News, italská sekce