Papež: Církevní dějiny nelze omezit na pouhá chronologická fakta

V dopise zveřejněném ve čtvrtek 21. listopadu papež František vyzval k hluboké obnově studia církevních dějin a vyzval seminaristy, duchovní a všechny věřící, aby se věnovali historii, která i nadále hraje roli v jejich každodenním životě.

Papež se v dopise zamýšlel nad hodnotou dějin jako společného dědictví a zdůraznil, že studium církve přesahuje pouhé memorování dat a událostí. Jde o udržování „plamene kolektivního svědomí“, řekl a vysvětlil, že díky tomu se věřící mohou lépe orientovat v současnosti. Dále hovořil o „dekonstruktivismu“, který označil za rostoucí trend v dnešní kultuře. Jediné, co po sobě dekonstruktivismus může zanechat, napsal, „je snaha o neomezený konzum a projevy prázdného individualismu“. Tyto tendence, varoval papež, se často projevují jako „forma zaslepenosti, která nás nutí plýtvat energií na svět, který neexistuje, vyvolávat falešné problémy a předkládat neadekvátní řešení“. Svatý otec pak varoval před idealizací církve až do té míry, že by se odtrhla od své lidské a často chybné cesty. Zdůraznil, že je důležité milovat církev takovou, jaká skutečně je, a vyzdvihl sílu učení se z jejích chyb.

„Církev, která si je i ve svých nejtemnějších chvílích vědoma své nejhlubší identity, může být schopna pochopit nedokonalý a zraněný svět, v němž žije,“ řekl. „Ve svém úsilí přinášet světu uzdravení a obnovu bude používat stejné prostředky, jakými se snaží uzdravit a obnovit sama sebe, i když se jí to někdy nedaří.“ Když papež František hovořil o důležitosti uchovávání historie v církvi a ve společnosti, varoval před „kulturou zrušení“ a stranickými historickými narativy, které překrucují minulost, aby ospravedlnily současné ideologie. Namísto toho, pokračoval, potřebujeme vyvážený přístup k dějinám, který rozpozná jak nejtemnější kapitoly lidstva, tak okamžiky mimořádné milosti. Paměť podle papeže „není překážkou pokroku, ale základem spravedlnosti a bratrství“.

Ke konci svého dopisu se papež František dotkl několika oblastí, které je třeba obnovit ve studiu dějin církve. Kritizoval přístupy, které redukují církevní dějiny na pouhá chronologická fakta, a zdůraznil potřebu vášnivého a angažovaného studia dějin. Vyzval také k většímu důrazu na primární prameny a apeloval na seminaristy, aby se důkladně zabývali raně křesťanskými spisy. „Je zapotřebí osobního a kolektivního nadšení, angažovanosti vlastní těm, kdo se věnují evangelizaci a nezvolili si neutrální postoj,“ řekl papež a připomněl, že je důležité dát hlas marginalizovaným.

Nakonec se papež zamyslel nad ústředním významem mučednictví v dějinách církve a připomněl věřícím, že církev často nalezla svou největší krásu ve chvílích pronásledování a utrpení, kdy její svědectví o Kristu zazářilo nejjasněji. „Církev sama také uznává, že těžila a stále těží z odporu svých nepřátel a pronásledovatelů,“ vysvětlil papež. 

Zdroj: Vatican News, anglická sekce