Papež František při dnešní generální audienci pokračoval v cyklu katechezí věnovaných sv. Josefu, tentokrát interpretoval čtyři Josefovy sny, o nichž je řeč v evangeliu. Připomněl v tomto kontextu těžkosti rodičů, kteří se musí vyrovnávat s těžkostmi a bolestmi svých dětí. Pán nikdy neuvádí člověka do obtížné situace, aniž by mu neukazoval cestu, jak ji řešit, ujistil František a vybídl rodiče, aby prosili v těchto chvílích o přímluvu sv. Josefa.
Svatý otec poznamenal, že v Bibli „ byly sny považovány za prostředek, skrze který se zjevoval Bůh...Sny symbolizovaly duchovní život každého z nás, onen vnitřní prostor, který je každý z nás povolán pěstovat a střežit, kde se Bůh projevuje a často k nám promlouvá.“
Papež však varoval i před dalšími hlasy v nás, před hlasy našich vlastních obav, zkušeností, nadějí a také před hlasem „Zlého, který chce klamat a mást“. Proto je podle Svatého otce nutné pěstovat rozlišovací schopnosti, která nám umožňují rozpoznat mezi mnoha jinými hlas Boží.
Papež František se zamýšlel nad každým ze čtyř Josefových snů vyprávěných v evangeliích, počínaje zjevením anděla ve spánku, který pomohl Josefovi vyřešit konflikt, který nastal, když se dozvěděl o Mariině těhotenství.
Josef okamžitě uposlechl slova anděla a vzal si Marii za manželku. „Život nás často staví do situací, kterým nerozumíme a které, jak se zdá, nemají řešení. Modlit se v těchto chvílích znamená nechat Pána, aby nám ukázal správnou věc, kterou máme dělat.“
Ve druhém snu je Josef varován, že život malého Ježíše je v nebezpečí. A Josef znovu okamžitě poslechne Boží hlas a prchá s Ježíšem a Marií do Egypta.
Papež František řekl, že když zažíváme nebezpečí, která ohrožují nás nebo naše blízké, „modlit se znamená naslouchat hlasu, který nám může dodat stejnou odvahu jako Josefovi, abychom těžkostem čelili a nepodlehli.“
V Egyptě Josef trpělivě čekal na znamení od Boha, že je bezpečné vrátit se do své vlasti. Ve třetím snu se dozvěděl, že ti, kdo usilovali o Ježíšův život, zemřeli, zatímco ve čtvrtém snu mu nařídil, aby se usadil v Nazaretu ze strachu z Archelaa, Herodova nástupce.
„Strach je také součástí života a také potřebuje naši modlitbu. Bůh nám neslibuje, že nikdy nebudeme mít strach, ale že - s Jeho pomocí - nebude strach kritériem našich rozhodnutí. Josef prožívá strach, ale Bůh ho skrze něj provází. Síla modlitby vnáší světlo do temných situací.“
Svatý otec pak mluvil bez okolků a modlil se za mnohé dnešní lidi, „kteří jsou drceni tíhou života a nemohou už doufat ani se modlit“, a požádal, aby jim svatý Josef „pomohl otevřít se dialogu s Bohem, aby našli světlo, sílu a pomoc“.
Ve svých myšlenkách se obrátil také k rodičům, jejichž děti se potýkají s problémy, včetně dětí s nemocemi, kteří „u svých dětí vidí odlišnou sexuální orientaci“, kteří se zraní při nehodách nebo mají potíže s učením. Rodičům, kteří čelí těmto situacím, vzkázal, aby se nebáli ani neodsuzovali, ale aby přemýšleli o tom, jak Josef vyřešil problémy, kterým čelil, a požádali ho o pomoc.
Nakonec papež František připomněl věřícím, že „modlitba nikdy není abstraktním nebo čistě soukromým gestem, ale je vždy neoddělitelně spojena s láskou. Modlitba je vždycky neoddělitelně spojena s činorodou láskou. Jedině tehdy, když spojíme modlitbu s láskou, s láskou k dětem, s láskou k bližnímu, dokážeme porozumět Pánovým poselstvím. Josef se modlil, pracoval a miloval, a proto vždycky dostával to, co potřeboval, aby se mohl postavit životním zkouškám."
Papež zakončil svou katechezi ještě jednou modlitbou ke svatému Josefovi:
Svatý Josefe, ty jsi mužem, který sní,
nauč nás obnovovat duchovní život
jako vnitřní místo, kde se Bůh zjevuje a kde nás zachraňuje.
Zbav nás myšlenek na to, že by snad modlitba byla zbytečná;
pomáhejte každému z nás, abychom se řídili tím, co nám Pán ukazuje.
Kéž je naše uvažování ozářeno světlem Ducha,
naše srdce povzbuzeno Jeho silou
a naše obavy vysvobozeny Jeho milosrdenstvím.
Amen.