Otec Pio z Pietrelciny, světec, který předpověděl papežství Jana Pavla II.

23. září si připomínáme památku svatého Pia z Pietrelciny (1887-1968), kterému se láskyplně říká „otec Pio“. Byl již od dětství oddaný Kristu a na znamení své oddanosti Bohu získal stigmata.

Francesco (křestní jméno otce Pia) se narodil 25. května 1887 v Pietrelcině v italské Kampánii. V pěti letech měl první vidění: Kristus se mu zjevil jako Nejsvětější Srdce Ježíšovo. Pán k němu přistoupil a něžně položil ruku na hlavu malého Francesca, který mu  slíbil, že bude jeho služebníkem po vzoru svatého Františka z Assisi, po němž dostal při křtu jméno.

Od té chvíle měl budoucí řeholník pěstovat velmi blízký vztah s Ježíšem a jeho Matkou, Pannou Marií, v každodenní modlitbě a při neustálých návštěvách místního kostela. Matka Boží se mu také zjevovala v různých obdobích jeho života. V patnácti letech se Francesco dostavil do františkánského kláštera v Morcone s úmyslem stát se řeholníkem. Tam ho bratři přijali s láskou a pozorností a právě tu ho čekala intenzivní léta formace, poznamenaná viděními Krista a jeho Matky, v nichž mu bylo zjeveno, že v budoucnu bude muset svádět těžké boje s ďáblem - boje, z nichž díky Boží milosti vyjde jako vítěz.

Dne 10. srpna 1910 byl Francesco vysvěcen na kněze a přijal řeholní jméno „Pio“. Krátce poté onemocněl horečkami a silnými bolestmi, což přimělo jeho nadřízené v Morcone, aby ho poslali kvůli přívětivějšímu klimatu na zotavenou do Pietrelciny. V roce 1916 byl Pio přeložen do kláštera v San Giovanni Rotondo. Když provinciál viděl, že se jeho zdravotní stav výrazně zlepšil, rozhodl se ho trvale přijmout v tomto klášteře.

Na znamení své oddanosti Bohu získal otec Pio stigmata. Podrobné informace o tom, jak k této události došlo, svěřil otec Pio svému duchovnímu vůdci. „Bylo ráno 20. září 1918. Byl jsem na kůru a odříkával děkovnou modlitbu při mši svaté... Zjevil se mi Kristus, celý zkrvavený. Z jeho zraněného těla vycházely paprsky světla, které vypadaly spíše jako šípy, které mi poranily nohy, ruce a bok.“ 

„Když jsem přišel k sobě, zjistil jsem, že ležím na zemi a jsem zraněný. Ruce, nohy a bok mi krvácely a bolely mě, až jsem ztratil veškerou sílu vstát. Cítil jsem, že umírám, a byl bych zemřel, kdyby Pán nepřišel a nepodržel mé srdce, které mi bušilo v hrudi. Po čtyřech jsem se doplazil do cely. Lehl jsem si a modlil se, znovu jsem se podíval na své rány a plakal a vznášel jsem Bohu děkovné chvalozpěvy,“ pokračoval Pio.

Tyto krátké části příběhu jsou více než působivé. To, že nesl Kristovy rány a trpěl podobně jako Kristus, ho však nevedlo k okázalosti, jak tomu někdy bývá u falešných svědectví stigmatizovaných. Naopak, učinily z otce Pia jedinečnou osobnost. Svatost, kterou ztělesňoval, nespočívala v marnotratnosti, stejně jako tomu bylo v případě svatého Františka z Assisi, prvního světce, který stigmata obdržel. V srdci pokorného kněze nebylo místo pro pýchu celebrit nebo slávu, a to navzdory šílenství, které zázrak vyvolal.

Svatý Jan Pavel II. se otevřeně vyjádřil, že k otci Piovi chová zvláštní obdiv. Existuje mnoho svědectví, která poukazují na skutečnost, že to byl právě tento františkánský mnich, kdo kdysi vyslechl zpověď otce Karola Wojtyly a předpověděl mu ve svátosti, že se jednou stane papežem. 

Podle dopisu, který Jan Pavel II. poslal bratřím ze San Giovanni Rotondo asi tři roky před svou smrtí, Wojtyla vyznal, že se s otcem Piem setkal ještě jako mladý kněz a šel se k němu vyzpovídat. Obsah dopisu byl v souladu s papežovým přáním  zveřejněn až po jeho smrti v roce 2005. Svatý Jan Pavel II. v něm otce Pia označil za „velkorysého rozdavače Boží milosti, který byl vždy k dispozici všem“. Kromě toho ho popsal jako člověka plného vnímavosti a duchovní moudrosti, zejména při udělování svátosti pokání. 

Otec Pio zemřel 23. září 1968 po několikahodinové agónii, během níž slabým hlasem opakoval „Ježíši, Maria“. Při slavnosti jeho kanonizace 16. června 2002 svatý Jan Pavel II. důrazně řekl: „Modlitba a láska, to je jasná syntéza učení otce Pia, která se dnes nabízí všem“.

Zdroj: Aciprensa