Opat trapistů z Rochefortu: František učí víře v moc modlitby

Dnešním zasvěcením nás František učí věřit v moc modlitby a Mariiny přímluvy, říká v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas trapistický opat z belgického Rochefortu. Podle jeho názoru je třeba brát vážně papežova slova, když tvrdí, že na válce proti Ukrajině je něco démonického. Když se svěřujeme P. Marii, činíme tak proto, že její srdce je transparentní, nepoznamenané hříchem, a proto Bohu blízké, zdůrazňuje belgický trapista.

Trapistický opat, otec Gilbert Degros OCSO, spolu s evangeliem a tradicí církve zdůrazňuje, že nejmocnější zbraní proti působení démona je modlitba. „Měli bychom být papeži vděční za to, že vidí tento nadpřirozený aspekt současných událostí a že nás úkonem zasvěcení takříkajíc vtahuje do této mocné modlitby,“ dodává.

O. Degros se ohlíží také za teologickým zakotvením tohoto druhu modlitby. Poznamenává, že patří ke spiritualitě západní církve a vychází z tradice, která má kořeny ve středověku.

„Ve středověku existoval v rámci svátosti křtu další obřad, který spočíval ve svěření novorozeného dítěte do péče Panny Marie. U křtu tedy bylo novorozeně, rodiče, kmotři a Panna Maria, které byl svěřen osud právě pokřtěného dítěte. Z tohoto obřadu vycházejí všechna další posvěcení a zasvěcení, která se později objevila v lidové zbožnosti. Na to se odvolával i svatý Ludvík Grignion de Montfort a po něm Jan Pavel II. ve své encyklice Redemptor hominis. V tomto případě se jedná o zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Každé slovo zde má svůj význam. Srdce je v biblickém jazyce orgánem lásky a modlitby. Srdce Panny Marie je zcela čisté, protože v něm není ani stopa po hříchu. Je to čistý křišťál, zcela průhledný pro Boží světlo. Bůh, jak říká svatý Tomáš Akvinský, slyší naše modlitby do té míry, do jaké jsme jeho přáteli. Naše srdce zdaleka nejsou čistá, a proto jsou i naše přímluvné modlitby slabé a nedokonalé. Proto se spontánně obracíme k Mariinu Srdci a vkládáme do něj své prosby, abychom je - na její mocnou přímluvu - adresovali Pánu Bohu. Takto je třeba chápat zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, o které sama Maria požádala ve Fatimě 13. července 1917.“

Na otázku jakým způsobem se tento úkon týká obecně věřících křesťanů, trapistický opat odpovídá:

„Všichni jsme zváni, abychom se na něm podíleli. Papež navíc žádá, aby toto zasvěcení učinili všichni biskupové spolu s ním a tak jako on. A pokud to činí biskupové, je to zároveň výzva pro všechny věřící. Má to být hnutí celé církve. Nejde o to dívat se na papežovo zasvěcení z křesla před televizí. Musíme je vzít za své, vstoupit do tohoto procesu, který spočívá v postu a modlitbě. Spojit se tímto silným způsobem s papežem, je v tuto chvíli skutečně povinností každého katolického křesťana  (…) Je to věc celé církve a nikoli jen jakási papežova privátní záležitost.