Ohlédnutí za korunovací krále Karla III.

“God save the King” - Bože, chraň krále! - hřímalo více než dva tisíce účastníků korunovačního obřadu Karla III., který je 40. panovníkem korunovaným od roku 1066 ve Westminsterském opatství. Událost, kterou sledoval celý svět, byla především náboženským obřadem. Papeže na korunovaci zastupoval vatikánský státní sekretář kardinál Pietro Parolin.

Korunovační obřad, který nechal k dnešní příležitosti připravit canterburský arcibiskup Justin Welby, vycházela z textů a rituálů čerpajících z téměř tisícileté tradice. Byl nicméně sestaven za úzké spolupráci s králem, který o sobě prohlašuje, že je "obhájcem všech vyznání". Proto se obřadu zúčastnili zástupci různých náboženství, aby se zdůraznila současná povaha Británie - země mnoha vyznání a také ateistů, kde jsou dnes křesťané menšinou, zdůrazňuje londýnská korespondentka Vatikánského rozhlasu, Elżbieta Sobolewska-Farbotko.

Průvodu do Westminsterského opatství se zúčastnili náboženští představitelé, nechyběli zástupci židovské, sunnitské a šíitské, sikhské, buddhistické, hinduistické, džainistické, bahaistické a zoroastrijské komunity. Čtení z listu svatého Pavla Kolosanům přednesl premiér Rishi Sunak, praktikující hinduista, a jedním z hostů byl nový skotský premiér Hanza Yusaf, muslim. Poprvé od dob reformace se korunovačního obřadu oficiálně zúčastnil katolický westminsterský arcibiskup, kardinál Vincent Nichols. Novému králi požehnal slovy: "Kéž tě Bůh zahrne bohatstvím své milosti, zachová tě ve svaté bázni, připraví tě na šťastnou věčnost a na konci tě přijme do své nesmrtelné slávy." 

V předvečer korunovace byly v katolických komunitách Anglie a Walesu slouženy mše za krále. Tím bylo zakončeno triduum modliteb za Karla III. a královnu Camillu, vyhlášené z iniciativy kardinála Nicholse a biskupů.

Dalším odklonem od tradice bylo zastoupení ženského kléru. Jednou z novinek byl pozdrav králi, který na závěr bohoslužby pronesli zástupci židů, hinduistů, sikhů a muslimů. Obřad poprvé zachytil britské jazyky: velštinu, skotštinu a irštinu. Podle staleté tradice však samotnou korunovaci prováděl arcibiskup z Canterbury, který krále pomazal posvátným křižmem, olejem přivezeným z Jeruzaléma a vyrobeným z oliv pocházejících z Olivové hory. Arcibiskup požehnal znamením kříže královu hlavu, hruď a ruce. Tvar ampulky, z níž byl olej vylit, odkazuje na legendu o Panně Marii. Ta se prý ve 12. století zjevila svatému Tomáši Becketovi a darovala mu ampuli, z níž měli být pomazáni budoucí králové Anglie. V době pomazání byl král skryt za paravánem, protože šlo o intimní a posvátnou část obřadu.

Karel III. složil přísahu věrnosti protestantskému náboženství jako hlava anglikánské církve, která je státní církví. Přijal Bibli, dar církve králi. Jak zdůrazňuje liturgický text, tento okamžik staví Boží slovo nad všechny lidské zákony. Královo přijetí tohoto daru znamená, že sám uznal autoritu Božího slova. A protože je to živé Slovo, je třeba ho studovat, aby mohlo promlouvat do jeho života. Předložení Písma před všemi královskými insigniemi připomínalo všem shromážděným, včetně krále, že je povolán vládnout s čistým svědomím před Bohem. Trojice náramků darovaných králi, odkazuje na krále Šalomouna, který se modlil za moudrost. Králův plášť a štóla rovněž nesou hluboké významy: štóla je zdobena mřížemi svatého Vavřince a palmovými ratolestmi a královský plášť odkazuje na slova proroka Izaiáše, kde je Hospodinův služebník oděn do "roucha spásy" a "pláště spravedlnosti". Říšské jablko a žezlo symbolizují svět pod vládou Kristova kříže.

Když byl Karel III. představen "lidu" a prohlášen za "nepochybného krále", bylo shromáždění požádáno, aby mu prokázalo úctu a službu. Těsně před přísahou canterburský arcibiskup naznačil, že anglikánská církev "bude usilovat o vytvoření prostředí, kde mohou svobodně žít lidé všech vyznání". Na rozdíl od minulých korunovací byl princ William jediným zástupcem královské rodiny, který králi vzdal hold. Další novinkou byla arcibiskupova výzva, aby přítomní i ti, kdo sledovali korunovaci doma, složili přísahu věrnosti. Tento okamžik byl označen za "nový a významný v korunovační tradici". 

Komentátoři zdůrazňují hluboce křesťanský charakter obřadu, přestože 70 let po korunovaci Alžběty II. je obraz Spojeného království radikálně odlišný. Jak poznamenává deník Guardian: "Tehdy byla Anglie převážně křesťanská, nedělní návštěva kostela byla normou, děti se učily modlit před spaním a k farářům se chovaly s bezvýhradnou úctou." Průzkumy z poloviny 20. století ukazují, že přibližně 90 % Britů se v té době označovalo za křesťany. Sčítání lidu v roce 2021 ukázalo, že v Anglii a Walesu se poprvé ke křesťanství hlásí menšina lidí a roste počet ateistů. Návštěvnost anglikánských nedělních bohoslužeb dosáhla v roce 2021 historického minima a činila 509 000 osob, tedy méně než 1% obyvatel.