Před 25 lety, 5. září 1997, zemřela ve svých 87 letech římskokatolická misionářka albánského původu Matka Tereza, která se pro nezištnou činnost ve prospěch nemocných a chudých nejen v Indii stala ztělesněním milosrdenství. Za svou obětavou práci pro nejpotřebnější byla oceněna řadou vyznamenání, včetně Nobelovy ceny za mír. V září 2016 ji papež František prohlásil za svatou.
Matka Tereza, původním jménem Agnes Gonxha Bojaxhiuová, se narodila v nynějším hlavním městě Makedonie Skopje 27. srpna 1910 v rodině albánského obchodníka. Po studiích na Londýnské škole hospodářských a politických věd vstoupila roku 1928 do irského řádu loretánských sester v Dublinu. Jméno Tereza (po svaté Tereze z Lisieux) přijala v roce 1929 při řeholním slibu na noviciátu v indickém Dárdžilingu a dalších 17 let vyučovala na střední škole St. Mary's High School v Kalkatě.
Činorodá a praktická žena byla plně oddaná své věci, kterou byla služba Ježíši Kristovi. Vykupitele viděla v každé trpící bytosti. I když neměla osobní majetek ani politickou funkci, patřila k nejmocnějším ženám minulého století a stala se legendou již za svého života.
K nápadu založit řád, který by pečoval o ty nejpotřebnější, přimělo Matku Terezu boží vnuknutí, které se dostavilo ve vlaku do Dárdžilingu. Když v roce 1948 se svolením Vatikánu opouštěla loretánský řeholní dům a vydala se za chudinou do slumů, jejím jediným majetkem byla tři bílá sárí s modrými pruhy a pár rupií. Zanedlouho Matku Terezu následovaly další sestry. Papež řád Misionářek milosrdenství (Misionářky lásky), který má nyní na 4500 sester a působí v 133 zemích světa, oficiálně povolil v říjnu 1950.
Když 5. září 1997 Matka Tereza zemřela, vystrojila jí Indie státní pohřeb. O šest let později Matku Terezu papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslavenou. Blahořečení je v římskokatolické církvi nezbytným krokem před svatořečením, tedy prohlášením za svatého.