Od redakčního kávovaru

Možná jste slyšeli o duchovních cvičeních Exodus 90. Před pár lety je uspořádal vicerektor jednoho amerického semináře pro své svěřence, aby se zocelili na duchu i na těle a také, aby se zbavili nejrůznějších závislostí a zlozvyků. Inspirací jim byl Hospodinův vzkaz faraonovi z knihy Exodus: „Propusť mého syna, aby mi sloužil!“ (Ex 4,23). Od té doby se spousty chlapů (ale i žen) po celém světě vydávají na cestu ke svobodě. Dávají se dohromady, aby během devadesáti dnů rozjímali Písmo a modlili se. Ale nejen to. Také cvičí, otužují se, zbavují se svých závislostí a navzájem se podporují. Mluvím o tom proto, že jsem viděla mnoho svých kamarádů, jak s nadšením mluvili o výzvě, kterou přijali, a odvážně se pustili do pořádného duchovního cvičení. Neodpustím si čistě ženskou poznámku: všem to zaujetí pro Boží věc a chuť poprat se se svými slabostmi strašně slušelo. Díky nim jsem se také dozvěděla o knize britského rabína Jonathana Sackse s názvem Týdenní čtení z Tóry: kniha Exodus (P3K 2021). Starozákonní texty, které se nám mohou někdy zdát odtažité a nesrozumitelné, autor komentuje velmi zajímavě a pro katolického čtenáře neotřele. Tak třeba výklad přikázání světit den sváteční: Člověk stvořený k Božímu obrazu, aby sám utvářel a spravoval svět. Slavit den sváteční znamená přestat s prací a znovu přijmout fakt, že jsem sám stvořený. Nehonit se za cenou určitých věcí, ale vnímat jejich hodnotu a radovat se z nich. Vždyť ten den je vlastně „tréninkem na nebe“. Nebo to, že Bůh odpočíval po práci, ale pro člověka, stvořeného šestý den, je den odpočinku (Boží sedmý den) tím vůbec prvním. Takže nejdřív čerpá z přebývání s Bohem a to se pak promítá do jeho práce v následujících dnech.

Další kniha, která mě moc oslovila, se jmenuje Proč andělé natahují krky (ČCE 2019) a napsala ji farářka Českobratrské evangelické církve Ester Čašková. Odpověď na to proč, vám neprozradím, ale ocituji pasáž, která mě opravdu dostala: „Boha nelze poznat zvenčí jako vycpanou sovu v kabinetě. Nezávazně. S Bohem se nemohu setkat jako divák. Setkání s Bohem je vždycky oslovením, je to velmi osobní záležitost.“ Úvahy Ester Čaškové nad biblickými texty mi otevřely nové obzory podobně jako četba knihy Jonathana Sackse. Nu, je prostě škoda nevystrčit občas nos a nekouknout se k sousedům. To jsem si s údivem říkala také při cestě do středočeské vesnice Tismice. Ten název mi podobně jako většině mých přátel nic neříkal. Tato malá obec nedaleko Českého Brodu skrývá nádhernou trojlodní románskou baziliku Nanebevzetí Panny Marie. Dodnes není jasné, proč a kdo přesně ji na místě, které dnes není nijak významné, ve 12. století postavil. Určitě stojí za to si udělat do Tismic výlet a prohlédnout si tu nádheru. Můžete u toho ochutnat i jablka, která zrají v sadech všude okolo.