Od omezování až k technologickým inovacím

Ubytovna pro studenty, klášterní výrobna nebo velká pražská farnost – s nákladnými energiemi musejí počítat jedni i druzí. Možnosti tu jsou, i když se všechny nehodí pro každého.

Cestou maximálního šetření se vydali olomoučtí kapucíni. „Energie platíme jako Provincie kapucínů v ČR ve všech našich klášterech centrálně. Nad tématem jsme se setkali a každý přinesl své návrhy, které postupně uskutečňujeme. Především náš provinciál bratr Dismas pozastavil veškeré investice do oprav, které jsme plánovali na příští rok, aby nám prostředky vyšly na energie, a i tak se budeme zřejmě zahřívat hlavně modlitbou,“ přibližuje v nadsázce bratr Radek Navrátil OFMCap, který se v olomouckém Kapucinátu stará o ubytovávání studentů.

Teplota vytápění zde klesla na 19 stupňů, společné modlitby se z chóru přesunuly do kaple v ubytovně, přestal se vytápět kostel. „Uvažujeme i o sestěhování do jednoho křídla kláštera, nad místnost, kde se topí intenzivně, protože jsou v ní ubytovaní lidé z Ukrajiny s malými dětmi,“ plánuje bratr Radek. Bratři také zmenšili zásoby jídla, aby mohli vypnout jeden z mrazáků.

Nutnost šetřit se dotkne i ubytovaných studentů. „Co se týká svícení, kluci jsou už tak velmi spořiví. Domluvili jsme se ale na zkrácení doby topení o dvě hodiny denně. I tak jim budeme muset od příštího roku zvýšit nájemné,“ podotýká bratr Radek s tím, že do budoucna před kapucíny stojí otázka, jak dál – například zda neinvestovat do solárních panelů.

Teplo z vlastního lesa

O co největší soběstačnost se snaží trapisté v západočeském Novém Dvoře. Třiadvacet bratří tu bydlí, chová ovce, vyrábí hořčici a další produkty a také přijímá hosty, kteří se mohou ubytovat v přilehlém hostovském domě. Budovy nejsou plynofikované, přípojka zemního plynu sem vůbec nevede a v klášterní kuchyni se vaří na plynu z podzemních zásobníků na propan. „Topení a ohřev vody zajišťuje naše kotelna, která funguje na dřevní štěpku,“ popisuje pro KT bratr Josef. S ohledem na provoz kotelny bratři před časem zakoupili kus lesa a štěpku si sami vyrábějí z vytěženého dřeva. Je výhoda, že se klášter stavěl teprve před dvaceti lety, takže je poměrně dobře tepelně izolovaný, a nemá tak příliš vysoké tepelné ztráty. „A také teď v Česku nezažíváme dlouhotrvající silné mrazy, jaké bývaly dřív,“ podotýká bratr Josef.

Na nezávislosti trapisté pracují, i co se týká elektřiny. „Otázka nestojí, zda blackout přijde, nebo ne, ale kdy,“ upozorňuje mnich. Zhruba před rokem začala komunita plánovat zřízení fotovoltaické elektrárny. „Nejde to tak rychle, jak jsme si mysleli, ale už máme projektanty i lidi, kteří nám spočítají nákladnost a pomohou vyřídit příslušné administrativní kroky. Ovšem nejde jen o tento jeden projekt, ale o hlubší reflexi energetické politiky našeho kláštera vůbec – například i o to, zda využíváme nejlepším možným způsobem naši štěpku. I tam jsou ještě rezervy,“ doplňuje bratr Josef. „Není však snadné dělat správná rozhodnutí v klimatu, které je tak silně nestabilní. Podle mě se jako společnost ocitáme v situaci, kdy je potřeba spojit síly. Sympatický je mi model komunitní energetiky, jaký se využívá třeba v Rakousku,“ dodává řeholník s poukazem k řešení, kdy si vlastní energii produkují z obnovitelných zdrojů obce nebo jiné menší komunity a přebytky sdílejí se svými sousedy.

Bez plynu a s čerpadlem

Všemi způsoby se snaží dobře hospodařit pražská farnost u kostela sv. Filipa a Jakuba. Stará se o historické kostely na Zlíchově, v Jinonicích a Velké Chuchli, o starou zlíchovskou faru i o zcela nový kostel Krista Spasitele na Barrandově, posvěcený právě přede dvěma lety – 22. listopadu 2020. „Na Zlíchově máme už dlouho úsporné osvětlení a vyhřívané koberečky do lavic. Větší problém je ale fara,“ zamýšlí se zdejší farář P. Josef Ptáček. Historická budova nemá izolaci a topení je závislé na plynu. „Za ten aktuálně platíme o 300 % víc než loni a čekáme další navýšení. Zatím jsme pořídili inteligentní hlavice na topná tělesa a snažíme se hlídat spotřebu i využití tepla v jednotlivých místnostech. Je to však obtížné, protože na faře je několik bytů i společné prostory s různým režimem a časově variabilním využitím,“ říká farář a dodává, že společně s pastorační radou proto plánují větší rekonstrukci fary. Na rozdíl od budov zděděných po generacích, které plyn či elektřinu vůbec neznaly, u nového kostela na Barrandově se na úspornost myslelo už při jeho projektování. „Plyn tam vůbec nevyužíváme. Provoz budovy – tedy samotného kostela, komunitního centra a kavárny – je závislý na elektřině. Topení je pak založené na zemním tepelném čerpadle, v okolí kostela máme sedm hlubinných vrtů hlubokých zhruba 110 metrů. Také čerpadlo ale potřebuje k provozu elektrický proud,“ vypočítává P. Ptáček a dodává: „V naší kavárně Kristian máme pro parné dny i klimatizaci, která je obrovským žroutem energie, ale zase k nám přivádí návštěvníky.“

Dosavadní roční náklady na elektřinu farnost udržuje na 350 tisících korun i díky úsporným světlům, omezování slavnostního svícení i využití vhodných izolačních materiálů, speciální vzduchotechniky nebo příhodným uspořádáním místností. Náklady ale i tak v nadcházejících měsících násobně porostou.

Už při stavbě se v barrandovských prostorách nainstalovala měřicí zařízení a čidla, která pomáhají sledovat spotřebu proudu, vody i tepla. Farnost si také nechala udělat průzkum možnosti využití sluneční energie. Platby se zatím daří pokrývat ze sbírek, darů nebo z pronájmů. „Neustále ale přemýšlíme o možných úsporách. Náš rozpočet teď například velmi zkomplikovalo zdražení tzv. nočního proudu. To je veliký problém a zatím ani neumíme odhadnout, co pro nás bude znamenat,“ uzavírá P. Ptáček.