Obraz Neštěstí ve věži ze Soběnic

V restaurátorském ateliéru Biskupství litoměřického proběhlo restaurování obrazu Neštěstí ve věži, původně z kostela sv. Petra a Pavla v Soběnicích. Restaurování přineslo nečekaný objev, na rubové straně byla restaurátorkou Evou Votočkovou objevena originální barokní malba z doby po roce 1755.

Fotogalerie

6

 Na lícové straně se nacházela pouze kopie původní malby, která vznikla pravděpodobně na konci 19. století. V roce 1872 v soběnickém kostele renovoval obrazy litoměřický malíř Johann Gruss, v roce 1936 litoměřický malíř Hermann Münzberg, ale ani jednomu z nich není možné kopii vzhledem k nižší výtvarné kvalitě připsat.

Obě malby zobrazují stejný námět neštěstí, ke kterému došlo v Soběnicích 15. 7. 1755. Při silné bouři uhodil blesk do zvonice a usmrtil tři osoby, které zvonily „proti povětří“, a několik dalších osob omráčil. Barokní malba je provedena detailněji, mladší kopie obsahuje navíc nápis s chronogramem: „EIn DenckMaL Iener sCreCkbaren BegebenheIt In SobenItz Ao:17:55. den 15. Julii“. Podle Haudekovy Vlastivědy litoměřického okresu z roku 1887 byl stejný nápis i na stropě hlavního vstupu soběnického kostela, a na památku neštěstí se měl v Soběnicích konat každého 15. července tzv.„Gelöbnistag“.

V horní části obrazu, uprostřed řady dvanácti apoštolů s atributy, stojí Panna Maria s Ježíškem. Jedná se o Pannu Marii Kamenickou, obraz je tak i dokladem jejího lokálního kultu (devoční kopie sošky Panny Marie Kamenické se nacházela např. na tabernáklu hlavního oltáře v kostele v nedalekých Konojedech). Ve střední části obrazu je vyobrazena zvonová stolice se třemi zvony a oběťmi neštěstí v různých pozicích.

Barokní malba byla ve velmi špatném stavu, na mnoha místech byla vydřená až na podklad, zejména ve střední části obrazu, kde byly velké ztráty malby. Přesto se restaurátorce podařilo původní malbu konsolidovat a retušemi scelit tak, aby mohla být prezentována, zároveň byla zachována mladší kopie na rubové straně.

Obraz přes průměrnou výtvarnou kvalitu plní v lokálním měřítku důležitou komemorativní funkci, zajímavý je i pro studium dějin odívání. Zároveň zůstal jedinou připomínkou soběnických zvonů, které byly zrekvírovány v roce 1916 (v roce 1942 pak došlo k další rekvizici zvonů nově pořízených v roce 1927).