Být nablízku Bohu, biskupovi, kněžím a Božímu lidu – to je základem kněžské identity – zdůraznil papež František při zahájení mezinárodního sympozia o všeobecném kněžství minulý týden.
Papež se v asi hodinovém úvodním projevu zaměřil na téma celibátu jako „daru, který vyžaduje zdravé vztahy“. „Bez přátel a modlitby se celibát může stát nesnesitelným břemenem a protimluvem k samotné kráse kněžství,“ varoval. „Když se kněží uzavřou do sebe, vedou staromládenecký život,“ pokračoval František. Varoval i před závistivostí a vybídl naopak k bratrské lásce. Posluchače odrazoval také od „únikového“ jednání a povzbuzoval k tomu, aby nezanedbávali důvěrnou modlitbu a nebrali ji jen jako povinnost.
Třídenní setkání v aule Pavla VI. uspořádala vatikánská Kongregace pro biskupy a Výzkumné a antropologické centrum pro povolání. Jeho cílem bylo mj. obnovit nadšení ze všech možných darů a druhů povolání v církvi, jak připomíná Vatican News.
Lid si podle Svatého otce žádá „pastýře, nikoli odborníky na posvátno či státní kněžské úředníky, ale ty, kteří znají soucit – odvážné muže schopné podat ruku zraněným“. „V naší společnosti se hojně vyskytuje pocit osiřelosti, jsme sice propojeni se vším a všemi, ale chybí nám zkušenost sounáležitosti,“ všímal si dále František. Opakem sounáležitosti je podle něj „klerikalismus a strnulost (rigidita)“.
V homilii při mši svaté státní sekretář kardinál Pietro Parolin připomněl, že kněží potřebují trpělivost, pokoru a stabilitu. „Kněz je člověk, který ve světle evangelia kolem sebe šíří ‚příchuť‘ Boha a dává naději utrápeným srdcím.“
Sympozia se účastnilo i několik českých kněží, kteří se podílejí na formaci kněží a řeholníků. „Jsme vyzváni být tvůrčí, klást důraz na obrácení, být si vědomi, že misie je základ, nebo dávat pozor na to, aby kandidáti chápali kněžství celistvě – tedy neidentifikovali se jen s jeho částmi, např. jen liturgií, stavovskou nebo manažerskou rolí nebo že při každé příležitosti mohou řečnit. Jedním z problémů moderní doby totiž je, že kněžství i řeholní život jsou přitažlivým útočištěm pro lidi, kteří mají potřebu ze světa utéct,“ vyjmenoval P. Jan Kotas, rektor pražského semináře, některé impulzy, které si z Vatikánu přináší pro českou církev. Ale nejtěžší je podle něj otázka lidské zralosti kandidátů. Řada lidí dnes totiž vchází do dospělosti velmi nezralá. „A jako všichni lidé v církvi, tak i kněží po vysvěcení potřebují péči – celoživotní doprovázení,“ dodal.
Kanadský kardinál Marc Ouellet, prefekt vatikánské Kongregace pro biskupy, se ve své promluvě věnoval mj. klerikalismu a zneužívání v církvi, jehož obětem se omluvil a varoval před tím, aby církevní představitelé „obrátili list“ a případy neřešili. „Oběti zůstávaly skryté příliš dlouho a nebyly brány vážně – z touhy chránit instituci a viníky. Budeme pokračovat v prosbách o odpuštění ještě roky a biskupové jsou si toho vědomi,“ uvedl poté pro americký katolický web Crux Now. Zároveň varoval i před „laickým klerikalismem“ – tedy když se laici perou o role v církvi.
Sympozium se soustředilo také na debatu o roli žen v církvi a na to, jak se mají muži a ženy ve službě doplňovat. Laiček i řeholnic se akce účastnily desítky. „Církev potřebuje ženy a musí je povolávat do služby. Jinak bude kněžství nárokováno. Ale služba není právo, je to povinnost,“ zdůraznila Michelina Tenaceová, profesorka dogmatiky na Papežské gregoriánské univerzitě, konzultantka Kongregace pro nauku víry a členka vatikánské komise pro ženský diakonát. Teoložka se účastnila panelu spolu s nejvýše postavenou ženou kurie, salesiánkou Alessandrou Smerilliovou, ekonomkou a podsekretářkou Úřadu pro službu integrálnímu lidskému rozvoji.
Tématem sympozia byl i ekumenismus, o kterém hovořil kardinál Kurt Koch, předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů. „S pravoslavnými nás rozděluje jen velmi málo bodů. S protestantskými církvemi se musíme zamyslet nad tím, jak uvažovat o vztahu mezi církví, eucharistií a službami,“ shrnul.
V neposlední řadě se účastníci soustředili na evangelizaci, o níž promluvil filipínský kardinál Luis Antonio Tagle, prefekt Kongregace pro evangelizaci národů. „Je mnoho důvodů, proč se cítíme unavení, prázdní či bez radosti. Není důvodem této ztráty radosti oslabení smyslu pro misii?“ tázal se. „Ježíšovo kněžství znamená plně misionářský život,“ uzavřel.