Obsah
Obsah
Portál
Přihlásit se
Většinou to začne jako nepovedený žert. Někdo vyfotí nebo natočí svého vrstevníka, sdílí na sociálních sítích, aniž by tušil, jak může ublížit. Jindy se člověk nudí a vymýšlí hlouposti nebo chce mít na sítích vysokou sledovanost a baví se na účet druhých.
Ovšem kyberšikana vzniká i s cílem někomu ublížit, zesměšnit ho nebo se pomstít. „Jde o pořizování fotografií, které jsou následně zveřejňovány nebo upravovány, vytváření falešných profilů na sociálních sítích s cílem zesměšnění, pomluvy… Například děti mají v rámci třídy komunikační skupinu a jednoho ze spolužáků tam ponižují anebo ho ze skupiny vyčlení. Stalo se také, že dívky z kroužku atletiky vytvořily falešný profil spolužačce, kde umísťovaly její zesměšňující fotky a videa…,“ vyjmenovává Regina Jandová, psycholožka a mluvčí Linky bezpečí, příklady kyberšikany, které se u nich už řešily. A upozorňuje, že v minulém roce se problém kyberšikany na Lince bezpečí objevil ve 151 kontaktech, což je oproti roku 2019 nárůst o 67 %. Většinou šlo o dívky mezi 12 a 14 lety.
Specialista na rizikové chování na internetu Martin Kožíšek v podcastu Linky bezpečí vysvětluje, že po delší době, kdy probíhala výuka online (a žáci byli odloučeni od kolektivu), začaly vznikat nové formy kyberšikany. Stává se, že někdo nahrává stream, komentuje dotyčného nebo ho vyčleňuje ze skupiny – třeba jen proto, že má horší počítač a pomalejší internet… Něco je legrace, ale něco už mohou být cílené útoky. Bohužel na sociálních sítích se mohou ocitnout v ohrožení už děti na začátku prvního stupně základní školy. Přestože je v České republice povolený přístup na sociální sítě od 15 let, realita je jiná. Některé děti mají své Tik Toky, snapchaty či instagramové účty už při vstupu na základní školu.
Jak rozpoznat problém? „Dítě, u kterého probíhá kyberšikana, se může projevovat stísněně, ustrašeně či uzavřeně, může mít různé psychosomatické obtíže,“ popisuje Regina Jandová s tím, že je pro dítě často těžké se někomu svěřit. Někdy je Linka bezpečí první místo, kde hledá pomoc: „Někdo potřebuje ventilovat emoce, vyplakat se, uvolnit se. Někdo si potřebuje potvrdit, že jde už o šikanu, a pak teprve sebere odvahu a jde se svěřit rodičům. Jiný chce poradit, jak vše nahlásit na policii.“
Na Linku bezpečí se ale obracejí i pachatelé kyberšikany. Často to jsou děti, které v naštvanosti někomu na internetu ublížily nebo se jim nepovedený žert na sociálních sítích vymkl z rukou a ony musí čelit následkům. „Naším cílem je, aby děti nezůstávaly v takových situacích samy. Pracujeme s jejich pocity viny, se strachem, obavami. Snažíme se je podpořit, že tyto situace mají řešení a že je důležité říct si o pomoc blízkým dospělým,“ objasňuje psycholožka. I když jde o situace, o nichž není příjemné mluvit, odborníci zdůrazňují, že je nutné se o nich bavit – a případně hlásit na policii. Mnohé případy totiž narůstají do obřích rozměrů právě proto, že útočníka nikdo nezastavil. Někdy dojde až k sebevraždě.
„Podle odhadů je takových dětí u nás deset za rok,“ říká Martin Kožíšek, který působí také ve sdružení CZ. NIC a Safer Internet centru ČR s tím, že přesné údaje nelze zjistit. Některé děti mají problémy v rodině, ve vztazích a kyberšikana se k tomu jen přidá. Ale jsou i konkrétní případy, kdy se dívka zabila poté, co ji šikanovaly spolužačky během adaptačního pobytu. Ostatně i působení Martina Kožíška v prevenci kyberšikany odstartovala tragická událost: „Měl jsem na starosti sociální sítě lidé. cz a spolužáci.cz – a kromě toho, že jsem tyto služby vyvíjel, jsem také komunikoval s lidmi. Jednoho dne mi zavolala asi patnáctiletá dívka s tím, že ji přítel vydírá a že má její intimní fotografie. Řekla, že pokud je nedokážu smazat, tak se zabije – a zavěsila. Nevěděl jsem ani to, jak se jmenuje, odkud je a kdo je její přítel – a po nějaké době jsem zjistil, že skutečně spáchala sebevraždu,“ vzpomíná Kožíšek na události před 15 lety, které odstartovaly projekt Seznam se bezpečně.
Během několika měsíců zhlédly projekt miliony lidí, z nichž mnozí začali posílat své příběhy – a Martin Kožíšek se rozhodl, že se prevenci bude věnovat naplno. Upozorňuje, že „nechtěný“ obsah někdy vytváří sami rodiče, když fotí své děti u bazénků nebo na pláži a snímky pak sdílejí. Bohužel i takové fotky se mohou dostat na sítě s dětskou pornografií.
K hlášení závadného obsahu slouží mj. webové stránky stoponline.cz, které spolupracují s policií ČR a jsou propojené i s mezinárodní databází. „Pokud někdo zveřejní něčí intimní fotku na webu, umíme to smazat relativně rychle, když je to hned v začátku. Ale ze soukromých zařízení, nebo pokud se fotky dostanou do zahraničí, už to tak snadno nejde,“ říká Martin Kožíšek a vybízí, pokud už někdo tento problém má, aby reagoval co nejrychleji. A zároveň doporučuje: Na internet můžeme dávat jen takové věci, které bychom byli schopni vyvěsit třeba na autobusové zastávce, a nevadilo by nám, že je vidí cizí lidé.
Pokud na internetu objevíme nějaký závadný obsah, nejen fotografie, ale třeba nenávistné vzkazy a podobně, neměli bychom si to nechat jen pro sebe. Kožíšek uvádí konkrétní příklad skautských vedoucích, kteří zneužili třicet devět dětí, a to online i fyzicky. Žádné z těch dětí to nenahlásilo. Nebo případ muže z Děčína, který virtuálně zneužil 160 dívek. Zmíněné pachatele nahlásily úplně cizí osoby. „Ve chvíli, kdy někdo oznámí něco nevhodného nebo podezřelého, může třeba rozkrýt nějaký větší případ a zabránit dalšímu násilí,“ uzavírá Martin Kožíšek.
Tisk
