O plodech Ducha Svatého

“Jan Twardowski (1915–2006, polský katolický kněz) jako kazatel a básník hledal vždy slova pro člověka důležitá. Slova vedoucí k tomu, co uzdravuje, co dává hodnotu, co dává řád vnitřnímu životu a vztahům s druhými lidmi. Zaměřoval se rád na slova, která v dnešním světě ztratila váhu, stala se nepopulárními nebo byla odložena jako nepraktická. Vyváděl je ze zapomenutí zpátky na denní světlo, a tím jim navracel evangelijní rozměr.” To jsou slova editorky Twardovského textů, která uvádějí a naprosto přesně vystihují soubor krátkých brilantních zastavení nad dvanácti plody Ducha Svatého v nové knize Dvanáct slov. Kniha je ideálním společníkem do týdne, který vyvrcholí Slavností Seslání Ducha Svatého.

»Plody Ducha jsou dokonalosti, které Duch Svatý v nás utváří jako prvotiny věčné slávy. Tradice Církve jich vypočítává dvanáct: „láska, radost, pokoj, trpělivost, shovívavost, vlídnost, dobrota, mírnost, věrnost, tichost, zdrženlivost, čistota“ (Gal 5,22–23).« /Katechismus katolické církve, č. 1832/

V knize Dvanáct slov – O plodech Ducha Svatého jsou zčásti otištěny zatím nepublikované úryvky z homilií přednesených P. Janem Twardowským v kostele sv. Josefa Snoubence ve Varšavě (známý též jako kostel sester vizitantek) v letech 1963–1987. Další texty pocházejí z více jak desítky Twardowského knih, které připravila k vydání editorka jeho textů Aleksandra Iwanowska. Mezi nimi je mimo jiné i kniha veršů. Úryvky ve verších uvádějí a uzavírají každou kapitolu a myslím, že správně od první stránky nabádají čtenáře, aby tuto knihu sebraných zamyšlení otvírali soustředění a naladění.

»Láska«

»Nelom nadarmo rukama nad světem vykoupeným

kalíšky sasanek široce ke slunci rozvité

pozemské starosti naše –

nicotné, a proto důležité

dráždivá bolest, aťsi jakákoli

vzdálená, a přec tak blízko přistála

vděčnost, přestože vaří se z mála

černý mravenec s bříškem rudohnědým

neplač, že nikdo ti nevtiskne mlaskavé políbení

každého překvapí láska, jež z tohoto světa není«

Možná ale nejde tolik o naladění na verše, jako spíše na vanutí Ducha svatého, na setkání s Bohem, na možnost hlubšího zamyšlení nad svým životem a nevyhnutelnost setkání s vlastním svědomím. Milovat, radovat se, … být trpělivý, dobrý, věrný … - kdo by nechtěl prožívat tyto emoce a vládnout těmito i dalšími vlastnostmi, které Duch Svatý udílí ve svých plodech? Jenže… když se začítáme do Twardowského myšlenek, zjišťujeme, že není láska jako láska, a není radost jako radost. P. Jan nás vede za ruku skrze naše nejrůznější zkušenosti, potřeby a touhy k objevování pravé podstaty pojmů, k uspořádání našich myšlenek a vnitřnímu objasňování našich hodnot a opravdových potřeb.

Zamyšlení nad jednotlivými pojmy – plody Ducha svatého – nám přinášejí mimo jiné definice tak známé z pohledu dnešního světa, které ale ukazují, že jsme pravý význam slov zapomněli, rozšířili či pozměnili, abychom mohli stále toužit po “lásce” či “radosti”, ale nemuseli mít špatné svědomí z toho, že ve skutečnosti vlastně toužíme po něčem jiném.

»Slovo „milovat“ vyvolává v naší mateřštině představu vřelého citu, líbání se jako o život či romantické zamilovanosti. V hebrejštině ale nemělo nic společného s projevy emocí: znamenalo odpovědnost za druhého člověka. Uvažme toto: Je vůbec možné slibovat na věky emocionální vztah? Byl by to nesmysl. Láska je věc tajemná, neuchopitelná. V manželství se lidé zavazují ke společné odpovědnosti jeden za druhého, vzájemné péči, věrnosti, že se do smrti neopustí. Manželská láska není totéž co zamilovanost, je to těžká a nádherná práce. ...

Láska jako úsilí. Skutečnou lásku vždycky provází bolest nutnosti něco snášet. … Skutečná láska opravdu bolí, protože je zcela nezištná. «

»Obecně lidé mají za to, že radost znamená vítězství nad utrpením. … V duchu naší víry se pojmy radost a utrpení navzájem nevylučují. Radost lze prožívat i uprostřed utrpení, otevřené nebe lze zahlédnout i uprostřed trápení. Člověk ve spojení s Bohem má na zemi vnitřní pokoj, prožívá v nitru milost – i kdyby ho stíhaly nemoci a soužení. …

Co je radost jako plod Ducha Svatého? Radost, o které psal svatý Pavel v listu Galaťanům, je radostí Ježíšovou: z toho, že přemohl smrt a že vstal z mrtvých. Radost, že každý, kdo se postaví na jeho stranu, vždycky jednou zvítězí, bez ohledu na to, jestli dosáhl nebo nedosáhl vlastních triumfů. Radost z toho, že Boží věc vždycky vítězí. Radost z toho, že Ježíš nikdy nezklame, že zvítězil nad satanem, že pokaždé zachraňuje. Radost z toho, že se o něho lze vždycky opřít, bez ohledu na to, co nás potkává. Radost Boží je radost Ježíše, který přináší světu spásu.«

Krůček po krůčku, objevováním jednoho plodu Ducha po druhém, se čtenář pomalu zamotává do vláken Boží lásky a rozmotává kdejaký šmodrchanec svého života. A přichází k již známému závěru… aby byly součástí našeho života pravé plody Ducha Svatého, a vše dobré a hodnotné, co z nich pramení, musí být opravdovou součástí našeho života Bůh, a to se všemi svými náročnými požadavky. On přináší plody Ducha a Jeho plody nás k němu opět více přitahují. A krom nás také ty, se kterými se setkáváme a žijeme.

Knihu Dvanáct slov – O plodech Ducha svatého lze zakoupit na stránkách eshop.Cirkev.cz. 

Kniha je dostupná také ve formě e-knihy.