O jedné trvalce uvnitř církevního světa

Katechismus, katecheta, katecheze. Pojmy, se kterými přicházíme běžně do styku - při ohláškách nebo na nástěnce v kostele, v katolických médiích, v pastýřských listech biskupů. Život v církvi a s církví přináší „jednu trvalku“: neustálý kontakt s naukou církve o Kristu, o víře, o křesťanském učení, o svátostech, které církev jménem Krista udílí. Souhrnné práce o nauce církve se nazývají katechismy. Proces výuky, ať už dětí sotva školou povinných nebo mládeže nebo zájemců o křest v dospělém věku, se nazývá katecheze. A lidé, na jejichž bedrech to všechno leží, ať už kněží nebo laici, muži i ženy, se nazývají katecheté či katechetky. Kam tím vším mířím?

Pro katechetky a katechety vyšlo v Karmelitánském nakladatelství nové Direktorium pro katechezi. Ve světě pastorace a katecheze se jedná o velkou, dlouho očekávanou událost. Nejde ovšem o oddechové čtení. Direktorium je publikace podobná spíše atlasu. Podává nám - ženám a mužům z měst a obcí, kde katecheze probíhá - přehled, panoramatické informace o různých hlediscích katecheze i o nárocích na ty, kdo se katecheze ujímají.

Takovéto příručky, jak se dočteme hned v úvodu, vznikají skoro každou generaci. Proč? Jednoduše proto, že se mění podmínky, za kterých se víra a katolické učení předává dál. Jak jsem se poučila v Direktoriu, připomíná mi to docela proměny přístupu k dětem ve škole. Od výuky jako předávání určitých znalostí, o kterých se ve společnosti nepochybuje, k vyučování založeném na rovnováze mezi nabýváním znalostí a zkušeností s tím, co jsem se od někoho konkrétního naučil.

Funguje to, zdá se, stejně i v katechezi. Nové Direktorium již nemluví o „fungujícím automatu na věřící“ zvaném školní nebo farní katecheze, ale o osobním svědectví katechetů a rodičů předávaných dětem v prostředí, kterému často svět víry, evangelium nebo katolická kultura nic neříká.

U srdce mě jako maminku zasáhlo několik citátů, o které se s vámi podělím. Direktorium například v odstavci 108 říká, že „hlásání Zmrtvýchvstalého zasáhne lidské srdce tehdy, pokud vyzařuje dobrotu, pravdu a krásu“. O tom, že nemusí být vždy všechno perfektně a vědecky precizní podle mě vypovídá citát z papeže Františka v článku 51: „Nová evangelizace může používat pouze jazyk milosrdenství tvořený gesty a postoji, jež předcházejí slovům.“

Papežovi spolupracovníci z Papežské rady pro novou evangelizaci, kteří jsou autory Direktoria, vůbec kladou velký důraz na to, aby první odpovědnost za výchovu a vzdělávání ve víře cítili rodiče dětí. V článku 124 slyšíme trochu káravá, trochu budící slova „Největší výzvou pro manželské páry, matky i otce, je překonat běžnou mentalitu, která tíhne k delegování náboženské výchovy dětí výhradně na odborníky.“

Řekne se to jednoduše. Ale: Jak to dělat v dnešní složité době? Naše doba je složitá mimo jiné díky všudypřítomné digitální stopě a přítomnosti skoro všech mladých lidí na sociálních sítích. Proto čl. 216 důrazně připomíná „stopy virtuálního světa u nejmladších a nejkřehčích lidí a jeho vliv na zacházení s emocemi a na utváření identity“.

Zároveň určitě tým papeže Františka, který tuhle hutnou knížku stvořil, nepláče nad rozlitým mlékem a povzbuzuje i ke katechezi v předpubertálním období. Článek 247 říká: Hovořme před mladými lidmi o „Ježíši, který pomáhá žít vztahy co nejlépe, který nesoudí, je věrný, využívá potenciál a sny každého člověka a přivádí je k naplnění touhy po kráse a dobru“.

Překvapilo mě, jak optimisticky o katechezi tento církevní dokument mluví. Mluví o touze lidí po dobru a kráse, kterou můžeme najít v Kristu, v jeho evangeliu. Doporučuji vám proto knížku otevřít, prolistovat, začíst se. Můžete ji mít koneckonců i jako e-knihu. Karmelitánské nakladatelství jde totiž s dobou!

Knihu Direktorium pro katechezi můžete zakoupit na e-shopu Cirkev.cz.