O čem pojednávala konference Svoboda vyznání ve veřejném prostoru?

V rámci letošní Červené středy, 29. listopadu 2023, se ve Vlasteneckém sále Karolina v Praze konal již 7. ročník mezinárodní konference na téma pronásledování pro víru, letos s názvem Svoboda vyznání ve veřejném prostoru. Účastníci dvou panelů se snažili odpovědět na dvě otázky: jaké místo má svoboda vyznání mezi lidskými právy a jak dostat svobodu vyznání do veřejné diskuse. Přinášíme krátké shrnutí obsahu konference.

Konferenci, kterou pořádal Institut pro křesťansko-demokratickou politiku (IKDP), zahájili krátkými pozdravy prorektor Univerzity Karlovy Jan Kuklík, náměstek ministra zahraničních věcí ČR Eduard Hulicius, náměstek ministra kultury ČR Ondřej Chrást a společně účastníky pozdravili i představitelé náboženských organizací: Stanislav Přibyl z České biskupské konference, Petr Jan Vinš z Ekumenické rady církví v ČR a Michael Pelíšek z Federace židovských obcí v ČR.

Po zdravicích následoval první panel s názvem: Jaké místo má svoboda vyznání mezi lidskými právy? Prvním řečnicí byla Fiona Bruce, která je poslankyní britského parlamentu a zvláštní velvyslankyní předsedy vlády Velké Británie pro svobodu vyznání a víry. V úvodu svého proslovu vyjádřila vděčnost za to, že si v České republice připomínáme Červenou středu v takovém rozsahu, protože to v jiných zemích zdaleka není zvykem. Dále představila příběh křesťanky z Nigérie, která přežila útok islamistických teroristů na kostel, ve kterém se v tu dobu nacházela, při němž bylo zraněno 150 lidí a 41 lidí zabito. Právo na svobodu vyznání je podle ní jedním ze základních lidských práv i z historického pohledu a bohužel se velmi často opomíjí v diskusích o základních lidských právech. Je také jedním z vůbec nejdůležitějších práv, protože lidé nemohou být skutečně svobodní, pokud nemají možnost žít a jednat podle svého vnitřního přesvědčení a víry. Právo na svobodné vyznání bývá často prvním lidským právem, která jsou zasažena ve státech, kde dochází k porušování lidských práv, a je tedy ukazatelem širšího problému ve společnosti. Svou řeč zakončila důrazem na to, abychom pokračovali v boji za svobodu vyznání víry, jelikož až 70 % lidí na světě tuto možnost nemá.

Druhou řečnicí byla Marcela Szymanski, zástupkyně organizace Církve v nouzi (Aid to the Church in Need, dále ACN) a členka rady expertů Mezinárodní aliance pro svobodu vyznání. Ta v úvodu své prezentace představila ACN a zprávu Religious Freeedom Report, kterou tato organizace každé dva roky vydává a obsahuje data o autoritářských státech a omezování svobody vyznání ve světě. Podle informací se situace v této oblasti zhoršila, došlo k nárůstu autoritářských režimů a s ním i k omezování svobody vyznání. M. Szymanski zdůraznila, že Afrika je v nedostatku svobod vyznání jednou z nejvíce zasažených oblastí, a i přesto se na ní málo zaměřujeme.

Třetím řečníkem byl rabín David Rosen, který je i zvláštním poradcem Abrahamic Family House v Abu Dhabi. Na začátku svého proslovu ocenil, že je v České republice součástí Červené středy i Federace židovských obcí, protože nezná jinou zemi, kde by tomu tak bylo. Uvedl, že je velmi rád, že se v rámci Červené středy mluví o náboženství, a ne pouze o víře, jak se velmi často v současných veřejných debatách děje. Podle něj je to z důvodu, že sekulární západní společnost slovo náboženství často spojuje pouze s tím, co patří do soukromé sféry, čímž dochází k opomíjení důležitosti náboženství ve sféře veřejné. Obzvlášť se opomíjí důležitost síly náboženství, které dává lidem směr a možnost někam patřit, čímž vytváří naši identitu, morální hodnoty a dává stabilitu našemu osobnímu psychosociálnímu, ale i komunitnímu bytí (tzv. 3B - believing, behaving, belonging). V zájmu společnosti by se tedy měla svoboda vyznání respektovat a mělo by se za ni bojovat.

Posledním řečníkem v prvním panelu byl José Luis Bazán, tajemník komise pro migraci a azyl Komise biskupských konferencí zemí EU (COMECE) a právní poradce pro migraci a azyl a pro mezinárodní náboženskou svobodu. Ten na začátku své prezentace představil změnu pohledu společnosti na náboženství, které je ve veřejné debatě častěji vnímáno jako iracionální, což má za následek, že se náboženské hodnoty nepřipouštějí do debat o morálce a jiných hodnotách. Na právo na svobodu vyznání se v dnešní době často nahlíží jako na méně důležité a méněcenné lidské právo. J. L. Bazán představil také několik případů, ve kterých byli lidé v západním světě perzekuováni za projev svých náboženských hodnot, protože se neshodovali s mainstreamovým pohledem na některá současná témata.

Druhý panel nesl název: Jak dostat svobodu vyznání do veřejné diskuse? Jeho prvním řečníkem byl poslanec Evropského parlamentu Jan Olbrycht, který na začátku představil možnosti, jakými bychom mohli dostat svobodu vyznání do povědomí širší veřejnosti. Musíme umět upoutat pozornost, abychom byli slyšet a jedním ze způsobů, jak vést debatu o náboženství je spojit ji s debatou o svobodě a lidských právech, protože ta jsou v dnešní době prakticky považována za „nového boha“. Dále hovořil o problematice začlenění náboženství do každodenního života, které je podle něj nyní obzvlášť důležité i s ohledem na příliv migrantů do zemí EU. V závěru svého projevu se zaměřil na ztrátu univerzální definice lidských práv, což je velký problém současnosti, jelikož pro zachování a ochranu lidských práv je důležité udržet si jejich univerzálnost.

Druhým řečníkem byl Paul Marshall, spolupracovník Centra ro náboženskou svobodu a profesor náboženské svobody na Baylor University v USA. Ten hovořil o nedostatečném informování o svobodě vyznaní a náboženství v médiích. Představitelé sdělovacích prostředků jsou také velmi často v otázce náboženství nedostatečně vzdělaní, a proto o něm informují nepřesně nebo raději vůbec. Přitom náboženství je spojeno s mnoha dalšími oblastmi naší společnosti, a je důležité sledovat jeho vývoj, protože i některé světové konflikty jsou spojeny s náboženskými rozepřemi. Kromě toho je náboženství velmi důležitou částí lidského života, která definuje a určuje naše chování a myšlení. Je tedy velmi důležité, aby novináři rozuměli náboženství a správně o něm informovali.

Třetím řečníkem byl kanovník Chris Sugden, který působí v Oxfordském centru pro náboženství a veřejný život. V úvodu zmínil, že velké množství problémů současného světa má své kořeny v mezináboženských konfliktech. Média o náboženství a náboženských konfliktech však často nemluví, protože nejsou zajímavým tématem. Informování o některých náboženských konfliktech může ovlivnit jiné oblasti života ve společnosti, třeba v případě kritiky muslimů se může zvýšit cena ropy. Debata o těchto tématech je také podle něj obtížná i z důvodu „cancel culture“ a „hate speech“. V dnešní době se také více než na náboženství zaměřujeme na lidskou individualitu, což ovšem nejde zcela dohromady, a proto je v médiích náboženství upozaďováno.

Poslední řečnicí v druhém panelu byla Eva Saenz Diez, výzkumná pracovnice v oblasti vzdělávání v arabském světě a svobody vyznání a přesvědčení v arabských a muslimských zemích. Ta důvod malého zastoupení náboženských témat v médiích vidí v nedostatečném vzdělávání a informovanosti širší společnosti, a to i proto, že se o náboženství málo učí i ve školách. Náboženství se v západní společnosti bere jako osobní záležitost, a tak se o něm nemluví na veřejnosti ani v médiích. Hovořila o důležitosti vzdělávání v oblasti náboženství, protože školy jako instituce slouží k tomu, aby si žáci osvojili základní hodnoty a přesvědčení, mezi které patří i respektování svobody náboženského vyznání.

Konference byla zakončena závěrečnými slovy výzkumného pracovníka Wilfried Martens Centre for European Studies a výkonného ředitele OPEWI - Europe’s War Institute Michaela Benhamou a předsedy správní rady IKDP a bývalého poslance Evropského parlamentu Pavla Svobody.