Nuncius na Ukrajině: Pokud se oběť naplní nenávistí, z duchovního hlediska prohrála

S apoštolským nunciem na Ukrajině, arcibiskupem Visvaldasem Kulbokasem, o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie v Oděse.

Otče arcibiskupe Kulbokasi, 15. srpna, na Nanebevzetí Panny Marie, budete v Oděse ve stejnojmenné katedrále Nanebevzetí Panny Marie předsedat mši svaté, při níž bude korunována ikona Matky Boží. Jaký význam má tento svátek pro vás a pro Ukrajince? Můžeme říci, že tento okamžik bude novým svěřením se Matce Boží?

„Jak víte, toto období války na Ukrajině je velmi těžké a není ani možné vyslechnout všechna svědectví o tomto konfliktu. Právě jsem slyšel od jednoho profesora, který žil v Mariupolu, co všechno se tam ztratilo. Je tu velká bolest, velké utrpení a Matka Boží je v tak dramatické době tou, která nás chrání. Existuje mnoho aspektů. Jedním z nich je ten, o kterém jste se zmínila: i když Akt zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie učinil Svatý otec spolu s biskupy celého světa, tento akt zasvěcení sebe, Ukrajiny a světa obnovujeme a musíme ho obnovovat každý den. Když vidíme tak dramatickou situaci, nezbývá nám nic jiného než Matka Boží, naše ochránkyně. V tak dramatické válečné situaci na celé Ukrajině, a v této době zejména v oblastech Mykolajiva, Charkova, Záporoží a Oděsy, jsme každé ráno, kdy se probouzíme, vděčni Pánu za život, za dar nového dne. To nás každý den motivuje k intenzivnějšímu duchovnímu životu. Proto také velmi silně prožívám slavnost Nanebevzetí Panny Marie, protože nám ukazuje nebe, ke kterému směřujeme. A i když ztratíme tento lidský život, nebe zůstane naše velká touha. Bude to okamžik sjednocení, našeho spojení s Matkou Boží a s celým nebem. Prosíme Matku Boží, aby nás chránila na těle i na duchu. Situace je dramatická, dochází k mnoha krutostem, k mučení, dokonce k záměrným útokům na sanitky, nemocnice, na děti: taková zvěrstva, že to člověka svádí k tomu, aby se rozzlobil a ztratil vnitřní klid tím, že se naplní nenávistí. Slyšel jsem mnoho kněží, kteří prohlašují: „Ano, musíme se hodně modlit, abychom se nevyrovnali agresorovi, abychom se nevyrovnali těm, kdo rozsévají smrt, protože pokud se oběť naplní nenávistí, z duchovního hlediska prohrála“. Tato modlitba je tedy také chvílí, kdy prosíme Pannu Marii o přímluvu, aby naše srdce nebyla naplněna nenávistí, ale odvahou, trpělivostí, duchem mučednictví a důvěrou v Pána.“

V jistém smyslu papež tento okamžik doprovází, protože 3. srpna na závěr generální audience požehnal korunu, která bude umístěna na hlavu ikony Nanebevzetí Panny Marie v oděské katedrále. Jaký význam mají v této válečné době tato gesta, která spojují Petrova nástupce s místními církvemi?

„Tato gesta patří k tradici církve: v nejslavnostnějších chvílích je papež žádán o požehnání a zejména o požehnání korunky určené Panně Marii. Víme, že Svatý otec při každé možné příležitosti opakuje svou modlitbu a výzvu celému křesťanstvu a světu, aby se modlili za Ukrajinu, aby se modlili za mír: jeho srdce je s ukrajinským lidem, který trpí. Víme tedy, že tato koruna, která dorazila z Říma po požehnání Svatým otcem, je velmi konkrétním znamením, plným empatie, plynoucím ze srdce a z modlitby Svatého otce. Je to velké znamení sjednocení celé církve i nás se Svatým otcem. A v jednotě jsme silní.“

Dnes pozornost vůči válce na Ukrajině poněkud polevuje, někteří se obávají, že na ni svět zapomene. Jaká je humanitární situace v celé zemi?

„Z lidského hlediska je pochopitelné, že světlo reflektorů ve světě trochu pohasíná. Něco podobného mi řekl i kardinál Zenari, který je nunciem v Sýrii: situace tam je stále dramatická, ale svět o ní už nemluví. Tady na Ukrajině jsou vysídlené rodiny, které mi říkají, jak je těžké takhle žít, a snaží se pochopit, jestli je možné se vrátit do původních domovů. A to i přesto, že v jejich bydlištích některé rodiny už několik měsíců přespávají v autech. Lidé nechtějí odjet do zahraničí a vždy doufají, že se budou moci vrátit domů. Je těžké žít bez dostatku jídla, práce, domova, trávit noci v autě, protože i přes tolik humanitárních iniciativ a množství pomoci není možné uspokojit potřeby všech, protože počet lidí je vysoký. Je tu tedy problém života v těžkých podmínkách a pocitu osamělosti. Proto Svatý otec při každé příležitosti opakuje, aby svět alespoň v modlitbě, alespoň srdcem nezapomínal na tolik rodin, které prožívají tak těžké chvíle. A to se týká nejen Ukrajiny, ale i dalších zemí. Mnozí novináři mi také říkají, že pro lidi zvnějšku je obtížné pochopit dramatičnost situace. A proto chci vyjádřit uznání četným novinářům, kteří se vydávají do velmi rizikových míst, jako je Mykolajiv, Oděsa, Záporoží, aby na vlastní oči viděli, jak se tam žije.“

Budete v Oděse, odkud vyjely první lodě s obilím. Papež František při modlitbě Anděl Páně 7. srpna řekl, že tato událost je také znamením naděje, a vyjádřil naději, že po této cestě lze ukončit boje a dosáhnout spravedlivého a trvalého míru.

„Svatý otec není politik, ale pastýř. Vyzývá, abychom věřili v možnost dialogu, přestože tady na Ukrajině chápeme, že skutečné jednání je opravdu velmi těžko předvídatelné, právě proto, že situace je tak dramatická a lidská logika nám napovídá, že tváří v tvář tak zuřivé válce je těžké předvídat, že ze dne na den ti, kteří válku začali, tedy Rusko, změní svůj postoj. Papež navzdory tomu opakuje svou výzvu k dialogu, což se nám zdá lidsky nemožné, ale pokud jsme věřící lidé, doufáme i v nemožné a svěřujeme tuto výzvu, tuto modlitbu nejen lidem, ale samotnému Bohu. Pokud jde o lodě s obilím, které odpluly, i zde vidíme, že šlo o velmi pracný krok, protože Ukrajina nemohla s Ruskem podepsat žádné přímé dohody. Na různých úrovních byly podepsány dohody mezi Ukrajinou a některými partnery, kteří pak nepřímo zprostředkovávají kontakty s Ruskem, aby mohl být organizován vývoz obilí. Tento krok byl tedy učiněn velmi pracně, ale jak řekl papež, je to něco pozitivního jak v celosvětovém, tak v místním měřítku. Je to tedy znamení naděje. Lpíme také na malých krocích. Někdy, když nemůžeme, jako například nyní, najít okamžité způsoby, jak zastavit válku, soustředíme se na humanitární aspekty, abychom otevřeli cestu ke kontaktům. Je důležité udělat vše, co je v lidských silách, aby se vytvořila atmosféra, když ne dialogu, tak alespoň kontaktu. Myslím si tedy, že toto je nejdůležitější poselství Svatého otce.“