Nuncius na Ukrajině: Papežova blízkost je povzbuzením

Mons. Visvaldas Kulbokas v rozhovoru pro vatikánská média hovoří o krizové situaci v zemi, nad níž se vznáší přízrak konfliktu. Lidé jsou Františkovi vděční, „vědomí, že nejsou sami a zapomenutí, je pro ně velkou pomocí“.

Nyní je čas na diplomacii, která se snaží u jednacího stolu zmírnit drama, které by nastalo, kdyby mluvily zbraně. Zatímco se Západ a Rusko snaží urovnat krizi, která trvá již několik let, od konfliktu „nízké intenzity“, jak jej definují analytici, který vypukl v roce 2014 na východě Ukrajiny, až po současný válečný vítr, pro ukrajinské obyvatelstvo jsou to hodiny napětí a vyčkávání. „Riziko možné eskalace konfliktu je prožíváno s odvahou,“ poznamenává apoštolský nuncius v zemi, arcibiskup Visvaldas Kulbokas. Vatikánským médiím sdělil, že ho potěšila blízkost, kterou František opět projevil v neděli po modlitbě Anděl Páně.

Jak byla papežova výzva přijata na Ukrajině?

Papež František je zde na Ukrajině jednou z náboženských osobností, které si místní obyvatelé nejvíce váží, takže tato papežova výzva po nedělní modlitbě Anděl Páně byla okamžitě přijata jako velmi důležitá zpráva, která povznáší srdce, vyjadřuje blízkost a solidaritu. V těžkých chvílích, jako jsou ty na Ukrajině, je vědomí, že nejste sami a zapomenutí, již velkou pomocí.

Jak je vnímáno klima mezi obyvateli?

V tomto období mé mise nuncia je tu válka, která trvá již osm let ve východních oblastech země a jistě přinesla mnoho problémů - jsou lidé, kteří ztratili své blízké, a osobně jsem se setkal s několika lidmi, kteří byli těžce zasaženi - jsou lidé, kteří ztratili zdraví, domov, práci, ale to vše Ukrajince tváří v tvář těžkostem posílilo. Riziko možného zhoršení konfliktu prožívají s větší odvahou. Panují zde obavy, ale zároveň jsem zaznamenal velkou lásku k vlasti a také velké rozhodnutí přispět svým dílem, pokud nastanou potíže. Jak mnozí vědí, žijí zde rodilí Ukrajinci, jsou regiony s převahou ruštiny nebo jiné, kde je významně zastoupena polština, ale v tomto měsíci jsem mohl ocenit lásku ze strany všech. Neříkám, že neexistují žádné potíže, ale obecně se zdá, že konflikt zvýšil soudržnost v celé zemi.

Jak tuto situaci prožívá místní církev?

Odpovídám hlavně s ohledem na katolíky na Ukrajině, ale jsou tam i pravoslavné církve a další církve. Jak víme, v řeckokatolických církvích a také v katolických církvích latinského obřadu se od roku 2014, kdy konflikt začal, při všech eucharistických slavnostech a také v jiných modlitebních momentech vždy koná modlitba za mír. V posledních týdnech je modlitba za mír ještě přítomnější, silnější, a to zejména ve středu 26. ledna na pozvání papeže Františka a ve spojení s ním a se všemi lidmi dobré vůle.

Jaký význam má v této době modlitba za ukrajinský lid?

Tuto otázku jsem si položil mnohokrát a dospěl jsem k závěru, že musíme brát v úvahu především naše povolání jako věřících v Krista a naše povolání jako lidských bytostí. Jak jsme viděli, i papež František ve své výzvě z minulé neděle zdůraznil, že nejsme hodni nazývat se muži a ženami, pokud nepovažujeme druhé za své bratry a sestry. Prorok Izaiáš řekl: Bůh nevyslyší vaši modlitbu, pokud se neobrátíte, pokud nebudete žít spravedlností, pokud nebudete žít milosrdenstvím. Proto tuto modlitbu, kterou prožíváme, prožíváme za mír, ale smyslem této modlitby je především to, abychom se obrátili, abychom žili věrnost Bohu a žili bratrství a milosrdenství vůči všem, s pokorou, s odvahou, s tvořivostí, abychom řekli Pánu: Nyní svěřuji všechno do tvých rukou.

(vac)