Nový vatikánský dokument o službě římského biskupa v ekumenickém kontextu

Vatikánské Dikasterium pro jednotu křesťanů vydalo dokument nadepsaný “Římský biskup”. Jak napovídá titul, věnuje se problematice služby římského biskupa v ekumenické perspektivě a reflektuje vývoj ve vnímání papežského primátu v posledních desetiletích. Podle kardinála prefekta tohoto úřadu je služba Petrova nástupce jinými církvemi stále častěji vnímána jako příležitost k zamyšlení nad povahou církve a jejím posláním ve světě.

Dokument představený ve čtvrtek 13. června shrnuje vývoj ekumenického dialogu na téma primátu a synodality. Pro vatikánská média shrnul jeho hlavní motivace prefekt Dikasteria pro jednotu křesťanů, kardinál Kurt Koch. Zdůraznil, že jde o “studijní text, který nabízí syntézu nedávného vývoje ekumenického dialogu na téma primátu a synodality”. Inspirovala jej výzva Jana Pavla II., který v dokumentu Ut unum sint vybídl křesťany k hledání forem, v nichž se služba římského biskupa uskutečňuje jako “vzájemně uznávaná služba lásky". Jak zdůraznil kardinál Koch, dokument shrnuje asi třicet odpovědí na tuto výzvu a asi padesát textů ekumenických dialogů na toto téma a zároveň vhodně zapadá do probíhajícího synodálního procesu.

Dokument byl projednáván na dvou plenárních shromážděních vatikánského úřadu, který je pověřen vedením ekumenických dialogů. Konzultována byla řada odborníků a teologů různých křesťanských tradic Východu i Západu. Vyjádřila se k němu také kompetentní dikasteria římské kurie a generální sekretariát synody.

Došlo tedy od vydání encykliky Ut Unum sint (1995) k pokroku ve vnímání primátu římského biskupa? Podle kardinála Kocha “lze říci, že ekumenické dialogy se ukázaly být vhodným kontextem pro diskusi o tomto citlivém tématu. V době, kdy jsou výsledky ekumenické angažovanosti často považovány za skrovné nebo bezvýznamné, ukazují výsledky teologických dialogů hodnotu jejich metodologie, tj. reflexe prováděné evidentně společně”.

Na otázku, zda skutečně dochází k posunu vnímání petrinské služby ze strany jiných křesťanských denominací, kardinál Koch připomněl, že ještě v roce 1967 Pavel VI. prohlásil, že "papež [...] je nepochybně největší překážkou na cestě k ekumenismu". Dnes však podle vatikánského kardinála otázka primátu římského biskupa, již není vnímána pouze jako problém, “ale spíše jako příležitost ke společné reflexi o povaze církve a jejím poslání ve světě”. A jak dále konstatuje, “v našem globalizovaném světě navíc nepochybně roste pocit potřeby služby jednoty na univerzální úrovni. Vyvstává tedy otázka, jak se dohodnout na způsobu vykonávání této služby, kterou Jan Pavel II. definoval jako službu lásky,” vysvětluje kardinál Koch.

Společné konzultace vedou k dvojímu zjištění. Na jedné straně mnozí považují za směrodatné principy a modely společenství zachovávané v prvním tisíciletí a vidí je jako paradigmatické pro budoucí obnovení plného společenství. Na druhé straně se však konstatuje, že by první tisíciletí nemělo být idealizováno ani jednoduše obnovováno, protože vývoj druhého tisíciletí nelze ignorovat a také proto, že primát na univerzální úrovni by měl reagovat na současné výzvy. Shoda panuje v tom, že “vykonávání primátu musí být nakonec založeno na službě, na diakonii. Autorita a služba spolu úzce souvisejí”, dodává kardinál Koch.

V tomto smyslu některé ekumenické dialogy navrhují “jasnější rozlišení mezi různými povinnostmi římského biskupa, zejména mezi tím, co by se dalo nazvat patriarchální službou papeže v rámci západní nebo latinské církve, a jeho službou jednoty ve společenství všech církví, západních i východních”. Podobně ekumenické dialogy rozlišují mezi patriarchální a primární úlohou římského biskupa a jeho funkcí hlavy státu.

Kardinál Koch upozornil také na provázanost tématu primátu a synodality. “Primát musí být vykonáván synodálně a synodalita si žádá primát,” konstatoval. Vyjádřil se také k často skloňovanému tématu tzv. “papežské neomylnosti”, která byla vždy trnem v oku jiným denominacím. Jak řekl, definice I. vatikánského koncilu byly hluboce podmíněny historickými okolnostmi. Některé ekumenické dialogy tento kontext reflektují a navrhují, aby katolická církev hledala nové výrazy a slovník věrný původnímu záměru, začlenila je do ekleziologie společenství a přizpůsobila je současnému kulturnímu a ekumenickému kontextu. Proto se hovoří o "znovupřijetí", nebo dokonce o "přeformulování" učení I. vatikánského koncilu, vysvětluje kardinál Koch.

Na závěr tento švýcarský kardinál, který již od roku 2010 zodpovídá za ekumenické iniciativy Svatého stolce, vyjadřuje naději, že tento dokument chce podnítit další debatu s křesťanskými společenstvími. “Doufáme tedy, že budeme "zjevně společně" pokračovat v diskusi o vykonávání služby jednoty římského biskupa, která by byla všemi uznávána.”

Zdroj: Vatican News, anglická sekce