Noc kostelů otevírala srdce návštěvníků

V letošním ročníku se zapojilo 1854 kostelů a modliteben, v olomoucké arcidiecézi to bylo 193 kostelů, kaplí, sborů a modliteben a dobrovolní organizátoři v 91 objektech napočítali 29 990 vstupů. Návštěvníci si přitom mohli vybírat z široké nabídky hudebních vystoupení, divadelních představení, rozhovorů na téma umění, architektury a vlastně čehokoliv, třeba i kurzu první pomoci pod vedením záchranářky.

Noc kostelů byla v rámci arcidiecéze olomoucké oficiálně a slavnostně zahájena v komorním, ale milé prostoru sboru Církve bratrské v Olomouci. Účastnili se jí samozřejmě místní kazatel Jan Assonyi, olomoucký pomocný biskup Antonín Basler, farář Českobratrské církve evangelické Jan Lukáš, zástupce církev Adventistů sedmého dne Jaroslav Vojta Hynek a náměstek primátora statutárního města Olomouce Tomáše Pejpek. Bylo nás sice jen skrovný počet, protože lidé jen postupně přicházeli, navíc už od 16.00 probíhal program i na jiných místech, např. v nedalekém kostele Panny Marie Sněžné formou prohlídky kostela pro děti. Právě v Olomouci hlásili na několika místech návštěvnost přesahující tři tisíce vstupů, a to i díky svátkům města, které tu zahájili už den před Noci kostelů.

Naopak jsou i případy, kdy nám návštěvníci hlásili nulovou návštěvnost, přitom organizátoři večera v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Babicích u Uherského Hradiště měli co nabídnout – mši svatou s adorací, občerstvení na faře, promítání filmu, liturgickou hudbu 19. století v podání varhan Pavla Pelikána a zpěvu Šárky Brantalové, to vše završené přímluvnými modlitbami, zpěvem, hrou na kytaru a požehnáním. Ukázalo se zároveň, že rozhodující v tomto případě není ani tak počet obyvatel daného místa. Například v Janoslavicích, která čítá kolem 129 obyvatel, organizátoři překvapivě napočítali 67 vstupů do kostela sv. Gerharda v průběhu dvou hodin.

Emoce se samozřejmě sčítat nedají. Ty byly veskrze pozitivní. Mám tím spíše radost, protože hlavní téma, otevřeného srdce provázející tuto noc otevřených kostelů, skutečně otevíralo srdce návštěvníků. Bylo hezké vidět, jak strach střídá láska. Byla to též výzva pro vlastní zkušenost, nebát se oslovit někoho, ke komu mohu cítit porozumění, ale bojím se mu jít naproti. Někdo hledal štěstí tak, že se nechal bez cíle unášet otevřenými místy a programovou nabídku. Třeba se jen zakousl do bábovky, dal si kávu a šel zase o kostel dál. To vše by samozřejmě nebylo možné bez dobrovolných organizátorů, kteří věnovali svůj čas a dovednosti k tomu, aby nám kostely nejen otevřeli, ale také nás potěšili.

David Mikša, diecézní koordinátor Noci kostelů