Na Velikonoční pondělí (1. dubna) udeřili ozbrojenci z kmene Fulani ve střední Nigérii a zmasakrovali deset křesťanů včetně těhotné ženy a jejího nenarozeného dítěte. Útoky se odehrály ve třech komunitách ve farnosti sv. Tomáše v Bokkosu ve státě Plateau.
V rozhovoru s organizací Aid to the Church in Need (Církev v nouzi), uvedl P. Andrew Dewan, ředitel komunikace v diecézi Pankshin, kde k násilí došlo, podrobnosti o tomto zvěrstvu: "Deset lidí bylo zabito a jedné těhotné ženě bylo rozpáráno břicho. Dítě nebylo ušetřeno. Tyto masakry jsou trvalým rysem života v regionu a mohou souviset s útoky o Vánocích 2023." Tehdy během čtyřdenního vražedného řádění, které začalo 23. prosince, zaútočili fulanští ozbrojenci na dvacet šest vesnic v Bokkosu a zabili více než tři sta křesťanů. P. Dewan s odvoláním na očitého svědka uvedl, že vraždy na Velikonoční pondělí mohly být útoky z pomsty: "V jedné obci byli zabiti dva mladí Fulani a existuje podezření, že vrazi pocházeli z Tanguru. Jednomu z mladíků byla uříznuta hlava. Je to koloběh útočných napadení.“
Místní obyvatelé hledají způsoby, jak se proti přívalu násilí bránit. Bezpečnostní reakce vlády je nedostatečná. V době krize nemají komunity důvěru ve vládu, že je ochrání. Ukrývají se v kostelích, které nejsou připraveny zvládat takovou záplavu osob. Po vánočním masakru bylo v Bokkosu zřízeno šestnáct táborů, aby poskytly útočiště osobám postiženým útoky. Agentura OSN pro uprchlíky (UNHCR) odhaduje, že v celé Nigérii je 3,1 milionu vnitřně vysídlených osob, jejichž příčinou je povstání na severovýchodě země a extremističtí pastevci Fulani ve střední Nigérii. P. Andrew vysvětlil pastorační reakci své farnosti tváří v tvář krizi vnitřně vysídlených osob: "Je na nás, abychom pokračovali v kázání o evangelijních hodnotách a nabádali vládu, aby chránila životy lidí. Primární funkcí vlády je ochrana života a majetku, takže naše vláda se na tom musí podílet. Víra hraje důležitou roli, kdyby nebylo víry, která doposud podporovala vnitřně vysídlené osoby, byli bychom svědky rozsáhlé konverze k jiným náboženstvím. Tváří v tvář těmto výzvám zůstali vnitřně vysídlení lidé silní."
Dále zdůraznil význam církve a humanitárních organizací při řešení potřeb vnitřně vysídlených osob a obětí extremistických útoků: "Je to důležité, protože se jedná o velmi významný krok. Představte si, že vaříte pro tisíce lidí měsíčně. Neplánovali jsme a nedělali jsme si zásoby pro tyto mimořádné situace, takže nás často zastihnou nepřipravené. Opětovně musíme apelovat na organizace, aby pomohly diecézi, která je terčem těchto brutálních útoků. Je to těžké a náročné, takže reakce na tyto humanitární mimořádné události posílila naši víru v evangelium. Vidíme církev, která je vnímavá a která nezapomíná na své lidi ani na lidi jiných vyznání. Církev je tu v dobrém i zlém. Víra vnitřně vysídlených osob v Krista a křesťanské náboženství je podržela až do této chvíle."
Zdroj: Zenit