Nic se neboj, teprve teď to pořádně roztočíme!

Když jsem před dvaceti lety připravovala text na zadní stranu obálky prvního vydání knihy Až k prolití krve, trochu jsem riskovala, že budu za blázna, ale nemohla jsem jinak. Opravdu jsem během přijímání telefonické zprávy o násilné smrti P. Ladislava slyšela jeho klidný, nezaměnitelný hlas: „Nic se neboj, teprve teď to pořádně roztočíme.“

Současně jsem ho nějak mimosmyslově, a přesto silně, vnímala vedle sebe živého. Nebyla to halucinace. Halucinaci neměla ani neznámá žena, která mi po nějakém čase telefonovala: „Porod uvízl na mrtvém bodě. Z chování personálu jsem pochopila, že je zle. Zoufale jsem prosila kněze a bývalého porodníka Ladislava o pomoc, a uslyšela jsem jeho hlas: Stoupni si! Poslechla jsem ho. Porod se ihned rozeběhl a narodil se mi zdravý syn.“

Ladislav nikdy nemluvil do větru. Když řekl „roztočíme to“, věřila jsem mu – jen jsem nevěděla, jak to hodlá udělat. S odstupem času není pochyb, že jedním z prostředků, které k tomu používá, je i tato kniha. Mnohočetná zpětná vazba od čtenářů potvrzuje, že to není jen obyčejná sbírka sentimentálních vzpomínek bezmála tří stovek lidí, kteří si je nechtěli odnést do hrobu. Společně se jim podařilo mnohem víc. Shromáždili na jednom místě hromadu perel z Ladislavových dopisů i intimních rozhovorů a nabídli ji těm, kteří neměli to štěstí poznat ho osobně. K takovým patří i konvertitka Marcela: „Spoustu citací z jeho dopisů jsem si z knihy přepisovala do svého notýsku, protože mě oslovovaly stejně silně jako jejich původní příjemce. Teď mám nutkavou potřebu obracet se k němu v modlitbě o radu. Dej nám Bůh více takových pastýřů, jejichž úspěšnost tkví v tom, že vedou lidi k Bohu, a ne k sobě – jak v knize krásně napsal P. Alois H.“

Ladislavův den měl dvacet čtyři hodin, stejně jako ten náš. Přesto se dokázal individuálně věnovat velkému množství lidí a vést je, i dlouhodobě, na cestě k Bohu. A že v tom pokračuje i po 11. září 2004, potvrzuje i paní Anna: „Roky jsem marně hledala kněze, který by měl čas a trpělivost doprovázet mě ve složité životní situaci jako duchovní rádce. Dodnes jsem ho nenašla, ale kniha Až k prolití krve mi ho do značné míry nahrazuje.“ Šestadvacet žlutých stránek uprostřed knihy s kapitolkou „Z Magdalenina zpovědního deníku“ ocenil mladý kněz slovy: „Nedovedete si představit, jak moc mně, začínajícímu zpovědníkovi, tenhle deník pomáhal, když jsem si ve zpovědnici nevěděl rady.“ Čtenáři, kteří se domáhali dotisků knihy, kdykoliv byla rozebrána, argumentovali nadčasovostí Ladislavových myšlenek. Knihu sháněli v antikvariátech, aby ji mohli darovat. Tím se okruh blízkých Ladislavových spolupracovníků neustále rozrůstá. Jasný důkaz, že to „pořádně roztočil“. *Marie Svatošová, doslov ke 4. vydání, které vychází v souvislosti s 20. výročím mučednické smrti otce Ladislava.

Ukázka z knihy na webu e-shop cirkev.cz obsahuje úryvky ze silných, dojemných i dechberoucích svědectví o P. Kubíčkovi jako lékaři, knězi a především pokorném, zásadovém, Boha a lidi milujícím duchovním průvodci, na kterého vděčně vzpomínají stovky věřících.

“Ladislav mě nazýval svou sekretářkou pro zvláštní úkoly. Dodnes jsem žádnou výpověď nedostala, tak pokračuji. A jestli si ďábel myslí, že se tím mordem Ladislava konečně zbavil, šeredně se mýlí. Znám Ladislava dobře. Stejně jako se s láskou jednotlivě věnoval a žehnal každému z nás, bude se věnovat a žehnat - neomezen prostorem a časem - každému jednotlivému čtenáři, který se mu svěří do péče.” Marie Svatošová