„Neviděli nikoho, jen samotného Ježíše…“

Se závěrečným kalendářním dnem roku 2022 obletěla svět zpráva o poslední větě papeže Benedikta XVI., se kterou se rozloučil na tomto světě, aby se s novým rokem 2023 vydal do světa nového: do věčného života s Pánem, kterého na této zemi během svého života veřejného i později skrytého nepřetržitě kontemploval. Vypovídají o tom jeho mnohá teologická a filozofická díla, skvosty duchovní literatury, které nám tu zanechal. Jsou pro nás výzvou a inspirací, abychom se do nich také začetli, ale především abychom ve svém životě nikdy nepřestávali hledat Ježíše, kterého se nám papež Benedikt ve svých spisech snaží přiblížit tak, abychom ho stále více poznávali a především abychom jej milovali. „Signore, ti amo…“ („Pane, miluji tě“) – poslední věta Benediktova.

CK Miklas Tour z Prostějova spolu s P. Tomášem Klíčem, duchovním správcem farnosti Rokytnice u Přerova, neváhali ani na okamžik, přestože se jednalo o bleskurychlou výpravu a nebylo mnoho času, aby poutníkům z České republiky umožnili osobní účast na této mimořádné události posledního rozloučení s papežem Benediktem XVI. ve Vatikánu. A tak během dopoledne ve středu 4. ledna 2023 vyjíždí autobus, který se postupně plní poutníky ze Svitavska, Olomouce, Prostějova, Přerova, Brna i Prahy a vydává se na pouť směr Řím – Vatikán. Tvoříme různorodou skupinu mladých i starších, otců i matek, řeholních sester, kněží a možná i to je právě znamením, že papež Benedikt oslovoval všechny bez rozdílu. Rádi bychom vyjádřili na této pouti osobní účastí vděčnost za obdivuhodný příklad jeho života, který nás bude provázet i nadále, a také abychom vzdali čest tomuto výjimečnému člověku, jímž bezpochyby papež Benedikt XVI. byl. A v neposlední řadě každý z nás měl i nějaký osobní důvod k vyjádření vděčnosti a lásky ve vztahu k papeži Benediktovi.

Kdo byl papež Benedikt pro mě?

Muž vytrvalé modlitby, neochvějný poutník důvěry a naděje. Jeho životním programem, stejně jako motivem jeho pontifikátu, byla láska. Láska neutuchající, vytrvalá, neúnavná, která se nevzdává, dokud nenajde milovaného. Mudrci z Východu „absolvovali“ tutéž cestu za láskou, která se zrodila v tichosti a pokoře Betléma a následně v srdci každého z nich, protože „Bůh je láska“.

„Uvěřili jsme v Boží lásku – právě tímto způsobem může křesťan vyjádřit základní rozhodnutí svého života. Na počátku křesťanského života není určité etické rozhodnutí nebo nějaká velká idea, nýbrž setkání s událostí, s Osobou, která otevírá před životem nový obzor a dává mu rozhodující zaměření“ (Benedikt XVI., Deus caritas est).

Cesta papeže Benedikta, ať už ve veřejném životě, stejně jako později v ústraní a ve skrytosti, je cesta za láskou. Za tím, kterého tolik miloval a který se mu v závěru jeho života zjevuje stejně, jako se zjevilo Božské dítě mudrcům u jeslí. „Neviděli nikoho, jen samotného Ježíše“ (Mt 17,8). Benedikt XVI. odchází z tohoto světa za svým Milovaným s větou „Pane, miluji tě“, aby přešel do plnosti nekonečné lásky, kde mu „budeme podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je“ (1 Jan 3,2).

Děkuji Ti, milý otče Benedikte!