Nenechte zapadnout slunce nad svým hněvem

Smíření je zásadním tématem také pro Manželské večery – kurzy, během kterých se páry snaží pracovat na svých vztazích. Nabízejí konkrétní podněty, jak k sobě hledat cestu.

„Manželské večery jsou založené na principu přísného soukromí – všechna komunikace probíhá pouze v rámci páru – a tak vedoucí nevědí, jestli páry přicházejí spíše investovat do svého dobře fungujícího vztahu, nebo naopak řešit závažné problémy,“ říkají na úvod Jakub a Dagmar Güttnerovi, kteří v Česku Manželské večery koordinují. Jsou ale přesvědčeni, že otázka smíření se týká každého vztahu. V Manželských večerech je mu i proto věnován celý večer uprostřed kurzu.

„Jak moc se páry umí smiřovat, závisí mimo jiné na tom, z jakého rodinného zázemí pocházejí. Jestli byli doma zvyklí se omluvit a usmířit, nebo jestli tam bývala ‚tichá domácnost‘. Často máme tendenci přejímat vzorce chování ze své rodiny. Ale právě pro páry z ‚tiché domácnosti‘ je na kurzu prostor o smíření i o způsobených zraněních mluvit a naučit se odpustit si,“ vysvětlují Güttnerovi.

Čtyři principy řešení konfliktů

Ještě před večerem o smíření se páry věnují tématu, které s tím úzce souvisí. Dozvídají se o čtyřech principech řešení konfliktů. První z nich se konfliktů zdánlivě netýká: jde v něm o to, aby si páry neustále připomínaly, co na tom druhém oceňují, co je spolu baví a co si ve svém vztahu užívají. „Výzkumy dokonce ukazují, že v úspěšných manželstvích připadá na jednu kritickou poznámku v průměru pět pozitivních,“ všímají si Güttnerovi.

Druhý princip motivuje k hledání, jak mohou vzájemné rozdíly posílit a doplnit, co jim jako jednotlivcům chybí. „Nicky a Sila Leeovi, autoři kurzů, uvádějí vlastní příklad v oblasti zacházení s penězi, kde Sila žila prvních deset let manželství s pocitem viny, že příliš utrácí a nedaří se jí víc šetřit, zatímco Nicky vypadal jako ten lepší z nich, když šetří. Ukázalo se však, že Nicky sice umí šetřit, ale neumí peníze dobře využít – pro děti, na věci denní potřeby nebo příležitostné dárky,“ nabízejí Güttnerovi konkrétní příklad na britském manželském páru.

Třetím principem je praktický postup při řešení každodenních konfliktů. Páry si na kurzu samy vyzkoušejí vyřešit některé konfliktní téma s úctou a respektem, se vzájemným nasloucháním, aniž by se manželé navzájem napadali.

Čtvrtý princip uvádí příklady toho, jak různým párům pomohlo objevení bezpodmínečné Boží lásky, která je natolik naplnila, že se mohly zaměřit na potřeby svého partnera víc než na ty vlastní. Zahrnuje i praktické tipy ohledně společné modlitby – např. brát modlitbu jako rozhovor s Bohem, neusilovat o „hrdinské výkony“, spíše se modlit krátce každý den. „Nebo se ptát ‚Jak se za tebe dnes můžu modlit?‘ a vlastními slovy se přimlouvat za to, co partner potřebuje. Společně Bohu děkovat za všechno, co od něj máme, nejen ho prosit. V modlitbě také usilovat o smíření s Bohem i jeden s druhým,“ nabízí konkrétní tipy Jakub Güttner.

Síla odpuštění

Následující večer se věnuje především síle odpuštění. Na začátku večera se každý z páru zamyslí nad tím, jestli nemá tendenci svůj hněv a zranění řešit některým nevhodným způsobem. Využívají k tomu dva příměry – výbušný „nosorožec“, nebo naopak pasivní „ježek“.

Zbytek večera se zkoumá to, jak mezi partnery vypadá proces přiznání si zranění a mluvení o něm, jak následuje z jedné strany omluva a z té druhé odpuštění. „Celý večer směřuje k nejdelšímu rozhovoru v páru, kde se oba vracejí k bolestivým věcem, které prožili, aby bylo možné je uzdravit – podobně jako je třeba hrábnout hluboko do páchnoucí kanalizace, aby se ucpaný odtok mohl uvolnit,“ popisují manželé Güttnerovi.

K „čištění“ nabízejí organizátoři kurzů párům užitečné nástroje – například zamyslet se nad tím, jak často jsou naše omluvy spíše výmluvami, nebo že skutečné odpuštění neznamená tvářit se, že se nic nestalo, ani doufat, že se máme tak rádi, že zranění není třeba řešit. „Je třeba, aby si dotyční uvědomili, že odpuštění a smíření není jen pocit, ale rozhodnutí – stejně jako Bůh odpustil nám, když jsme si to nezasloužili, i my se můžeme rozhodnout odpustit, i když to v tu chvíli necítíme,“ sahají pro příměr Güttnerovi.

V Boží přítomnosti naštvání nevydrží

Na kurzu se doporučuje řešit zranění a konflikty pokud možno ještě ten den (podle biblického verše: Nenechte zapadnout slunce nad svým hněvem – Římanům 12). „Pokud se pár spolu modlí, je větší šance, že se i kolem modlitby usmíří, protože v přítomnosti Boha naštvání dlouho nevydrží,“ podotýká Jakub Güttner.

Manželské večery podle něj také vedou k prevenci, aby konflikty tolikrát nevznikaly. „Jsou to pravidelná rande. Pomáhají tomu, abychom si užívali svůj vztah, jako když jsme spolu chodili. Někdy je těžké si vyhradit uprostřed pracovního týdne čas na partnera a ještě sehnat hlídání dětí. Z vlastní zkušenosti musím říct, že je to často výzva, zvlášť když bydlíme daleko od babiček a dědečků. Zároveň ale stojí za to dodat, že právě tohle byla a je ta nejlepší investice do našeho manželství,“ doplňuje Dagmar Güttnerová.

Manželé přiznávají, že řídit se podle zmiňovaného verše není vždy jednoduché. „Někdy se před spaním jen krátce pomodlíme a ‚základně‘ usmíříme, ale pak je třeba se domluvit, kdy se k tématu ještě vrátíme. Ideálně v nějaký čas, kdy nejsme unavení. To je mimochodem další pravidlo Manželských večerů – pravidlo desáté hodiny. Po desáté už má každý z manželů právo říct, že se téma odkládá na později,“ radí.

K tomu, aby si páry ale byly schopny vysvětlit důvod konfliktu respektujícím způsobem, potřebují si osvojit umění do hloubky si naslouchat. „Když řešíme něco složitějšího, vypravíme se do lesa na procházku nebo na koloběžky a po cestě mluví jen jeden z nás – ten druhý má za úkol jen poslouchat, zopakovat partnerovu myšlenku (ukáže se, co kdo vlastně slyšel) a snažit se vžít do partnerových pocitů. Je pro nás oba nesmírně těžké nepustit se hned do vlastní verze příběhu a naladit se na pohled toho druhého. Zjistili jsme ale, že poté, co si dáme práci, abychom pronikli víc do srdce toho druhého v některé sporné oblasti, mu vlastně začínáme rozumět – a kompromisy pak hledáme mnohem snadněji,“ uzavírají Jakub a Dagmar Güttnerovi.

Příběhy z Manželských večerů

Na Manželské večery přišel pár před svatbou, což nebývá obvyklé (tyto páry většinou chodí na příbuzný kurz Příprava na manželství), ale zato se zkušeností z předchozích dlouholetých vztahů. Přišli „akorát včas“, protože jejich rostoucí hádky, s nimiž si dřív nevěděli rady, vedly až k situaci, kdy vážně zvažovali místo svatby rozchod. Nakonec jsou z nich ale šťastní novomanželé.

Jedna žena po více než třiceti letech manželství přiznala, že si díky kurzu „uvědomila, že manžel je taky člověk“. Když se sdíleli o nejsilnějších okamžicích, které spolu strávili, došlo jim, co všechno je spojuje, kolik krásného spolu prožili a za co všechno si jeden druhého váží.

Jiný pár byl během celého kurzu dost uzavřený a vždy na konci večera rychle odcházel pryč. Teprve na závěrečné párty kurzu se postavili a přede všemi mluvili o tom, že už byli těsně před rozvodem – jen ona si dala za podmínku, že ještě zkusí Manželské večery, než se pustí do vyplňování rozvodových papírů. Na konci kurzu už o rozvodu neuvažoval ani jeden z nich.

Na jiné závěrečné párty kurzů jsme slyšeli přirovnání, že když měl pár pocit, jako by se topili uprostřed moře bez jakéhokoli břehu, jen oni sami v bezedné hlubině, Manželské večery u nich přistály jako záchranný kruh, kterého se mohli chytit a který jim dal naději na přežití.

Vztah jedněch hostů na Manželských večerech byl ve velmi obtížném bodě. Dokonce ani na kurz nepřicházeli spolu, potkávali se až na místě. Během kurzu ale jako by se něco zlomilo – nejenže se začali k sobě chovat jako mladí milenci, ale dokonce si i našli pravidelný čas na romantická rande.