Biskupové Německé biskupské konference se dohodli na návrhu nového pracovního práva pro zaměstnance katolické církve a charit v Německu.
Ústřední novinka nového „základního řádu církevní služby“ je tato: soukromý životní styl zaměstnanců by v budoucnu již neměl být důvodem k propuštění." „Tato právně nedotknutelná oblast zahrnuje zejména vztahový život a intimní sféru,“ uvádí nový zákon.
V novém německém církevním pracovním zákoně je rozmanitost v církevních institucích výslovně uznána jako obohacení. Všichni zaměstnanci bez ohledu na své konkrétní úkoly, původ, náboženství, věk, postižení, pohlaví, sexuální identitu a způsob života mohou představovat bezpodmínečnou Boží lásku, a být tak jedním z členů sloužící církve, píše se v něm. Něco takového nastane, „pokud mají pozitivní postoj a otevřenost vůči poselství evangelia, respektují křesťanský charakter instituce a přispívají k jeho uplatňování ve své vlastní pracovní oblasti“.
Podle nového zákona je náboženská příslušnost kritériem pro přijetí do zaměstnání pouze v případě, že je pro danou pozici nezbytná. To se týká jednak práce v pastoraci a katechezi, jednak činností, které obsahově utvářejí katolický profil instituce, podílejí se na odpovědnosti za něj a reprezentují jej navenek. Od všech zaměstnanců se očekává, že se ztotožní s cíli a hodnotami katolické instituce.
Kromě výjimečných případů zůstává vystoupení z katolické církve překážkou v zaměstnání nebo důvodem k propuštění, stejně jako v předchozí verzi základních předpisů. Protiklerikální činnost je také překážkou zaměstnání a zachování pracovního místa.
Nové církevní pracovní právo přijalo plenární shromáždění Svazu německých diecézí ve Würzburgu. Podle tiskové zprávy získal zákon „potřebnou většinu“, tj. více než dvě třetiny hlasů. Nová verze je však zpočátku pouze doporučením pro diecéze. Každý jednotlivý místní biskup ji musí realizovat.
V předchozím pracovním řádu, který byl naposledy reformován v roce 2015, byl kladen důraz na jednotlivé zaměstnance a jejich osobní životní styl. V jeho nové verzi jsou zaměstnavatel a vedoucí pracovníci zodpovědní především za ochranu a posilování církevního charakteru instituce. Katolická identita instituce má být utvářena prohlášením o poslání, křesťanskou organizační a vedoucí kulturou a sdělováním křesťanských hodnot a postojů, a nikoli soukromým životním stylem zaměstnanců.