Nechtějte mít vše dokonalé

Místo vanilkového rohlíčku rohlík, nebo dokonce hrudka, místo lineckého kolečka šiška, perníčky všemi barvami přetékající. Kuchyň celá od mouky, cukru, vůně. Pro mnohé maminky stres a něco nepředstavitelného. Ovšem co když toto všechno provází pohoda, dobrá nálada a společně strávený nezapomenutelný čas?

Rodinná terapeutka Eva Labusová vybízí ke společným aktivitám v rodině. „Na menší děti působí především ty činnosti, které mají určité řemeslné vyzařování. Měli bychom tedy dbát na to, aby měly dostatek příležitostí nějakou práci si fyzicky vyzkoušet – zametat, míchat něco v hrnci, pracovat s těstem…“ Zdůrazňuje, že o domácnosti se dnes často mluví jen z hlediska praktické organizace, ale ne z hlediska potřeb jednotlivých členů. A toho, jestli z naší domácnosti uděláme místo, kde se na sebe lidé netěší, každý si žije na svém písečku, nikdo vás tam nečeká, anebo zda se vracíte do míst, kde je všem dobře, kde se někdo zajímá o to, jaký jste měli den… To může mít kořeny právě ve společných činnostech od nejútlejšího věku.

Pokud jde o vánoční pečení, zvlášť, je-li to „poprvé“, nemějte raději příliš velké ambice. „Nechtějte mít vše dokonalé, dejte přednost pohodě,“ podotýká psycholožka a trojnásobná máma Pavla Koucká. Je dobré si uvědomit, že nejsou důležité dokonalé tvary cukroví ani jeho množství. „Cennější je, že jste spolu a že vás to baví. I dvouletému dítěti umožněte spoluúčast: zatímco tvoříte, dejte mu kousek těsta na hraní. Nevytvoří pravděpodobně cukroví, jak ho známe, ale třeba si z těsta vytvoří housenku, kterou po upečení s radostí sní,“ radí psycholožka. Nejdůležitější podle ní je právě ten společně strávený čas, zážitek spolupráce, společné tvorby, která provoní celý byt.

Koneckonců k „dokonalosti“ se spolu se svými potomky za pár let také dopracujete. Pavla Koucká podotýká, že v některých rodinách pokračuje společné pečení cukroví až do dospělosti dětí: dcery přijíždějí se svými dětmi, aby i s babičkou napekly.

Co se u toho naučíme Společné pečení cukroví je krásným předvánočním zvykem, který baví a děti se u něj mají šanci naučit spoustě dovedností: — plánování: Co vlastně budeme péct a v jakém množství? Kdy si na pečení najdeme čas? Kdy nakoupíme? — domluva, organizace a koordinace: Kdo bude co dělat, abychom se dobře doplňovali, a přitom si nepřekáželi? Jak to uděláme, když všichni chtějí míchat krém a nikdo nechce vykrajovat těsto? — trénink jemné motoriky: Cukroví je drobné, některá těsta se lepí či rozpadají a práce s nimi není snadná. Zatímco se prsty snaží, hlava hlídá a radí. — trpělivost i rychlost: Těsta se musí rozležet a my na to musíme umět počkat. A pak je rozehřátá trouba a my se otáčíme, jak jen to jde, abychom tam sázeli jeden plech za druhým, vcelku honička. A hlídat. Minuta navíc, a je spáleno. A pak je cukroví hotové a sotva ho ochutnáme, jde do krabice, aby se rozleželo ještě déle než ta těsta. — odolnost vůči rutině i rozvoj kreativity: Vtlačit akorát těsta do formičky a vyválet vanilkový rohlíček je zábava a skoro každé dítě si to chce vyzkoušet. Dvacátá formička a třicátý rohlíček už ale baví málokoho, spousta dětí si začne stěžovat na nudu. Tím, že jsme v tom s nimi, jim můžeme pomoci získat vůči rutině odolnost, což se v životě vcelku hodí. Spousta dětí navíc dokáže zapojit svou kreativitu: Kdo říkal, že rohlíček musí být rohlíček? Proč by z rohlíčkového těsta nemohla být vanilková kolečka nebo třeba srdíčka?