Ve svých 94 letech se vydala na poslední pouť s jediným přáním – projít Svatou branou během Jubilea nemocných a zdravotníků. Netušila však, že ji v bazilice svatého Petra čeká nečekané setkání s papežem Františkem. Dojemný příběh sestry Franciscy, která zasvětila celý svůj život modlitbě a tiché službě, a přesto se stala součástí jednoho z nejhlubších a nejlidštějších momentů jubilejního roku.
Do kláštera vstoupila už jako osmiletá dívka. O 86 let později, ve věku 94 let, se sestra Francisca Battiloro nečekaně setkala s papežem Františkem v bazilice svatého Petra. Její cesta do Říma, kterou vnímala jako svou poslední pouť, se proměnila v hluboce dojemný okamžik milosti.
V neděli 6. dubna vyrazila z Neapole do Říma skromná dodávka, v níž cestovala sestra Francisca, křehká řeholnice upoutaná na invalidní vozík. Chtěla projít Svatou branou během Jubilea nemocných a zdravotníků – nenápadně, tiše, s modlitbou v srdci. Nehledala pozornost, jen si přála zakusit Boží blízkost.
Sestra Francisca, rozená Rosaria, prožila 75 let v řeholním společenství řádu Navštívení Panny Marie. Přijala jméno sv. Františka Saleského, jemuž vděčí za uzdravující sen z dětství, a celý život zasvětila tiché přímluvě a modlitbě. Do Říma ji doprovázeli příbuzní a přátelé, kteří jí umožnili soukromý průchod Svatou branou – mimo hlavní slavnost, které se účastnilo 20 tisíc poutníků.
Když procházela bazilikou, stalo se něco zcela nečekaného. Do chrámu vešla skupina mužů v oblecích – mezi nimi i další osoba na vozíku: papež František. Bylo to jeho první vystoupení po hospitalizaci kvůli zápalu plic. Jeho přítomnost měla být tichá, symbolická – chvíle modlitby, zpověď, krátký odchod. Ale Boží plány byly jiné.
Uprostřed baziliky se setkali dva poutníci – oba na vozíku, oba s hlubokou vírou. Sestra Francisca se setkala s Petrovým nástupcem v srdci katolického světa, pod Michelangelovou kupolí. „Prosila jsem Boha, abych mohla projít Svatými dveřmi… a nakonec jsem stiskla ruku papeže,“ řekla později se slzami v očích. „Myslela jsem, že je to nemožné. A přesto mi Pán poslal právě jeho.“
Papež s úsměvem zavtipkoval: „Vy jste jedna z těch sester z Neapole?“ – v narážce na slavné setkání s neapolskými řeholnicemi v roce 2015. Sestra Francisca mezi nimi tehdy nebyla, ale ten okamžik sledovala zpovzdálí. Nyní, o deset let později, přišla její osobní chvíle.
Vzpomínala také na svá dřívější setkání se svatým Janem Pavlem II. během své služby zdravotní sestry. Se současným papežem však nikdy nemluvila tak osobně ani tak dlouho. Během jejich rozhovoru mu sestra Francisca řekla: „Modlila jsem se za vaše uzdravení. Svůj život jsem obětovala Ježíši s prosbou, aby vám daroval sílu a zdraví. A prosila jsem Pána, abych, až přijde můj čas, mohla odejít v činu čisté lásky.“
Papež naslouchal, usmál se a přijal její požehnání. Jejich setkání, intimní a hluboce lidské, se odehrálo mimo záběry kamer a oficiálních fotografů – zůstalo ve vzpomínkách jako tiché, posvátné překvapení.
Když sestra Francisca opouštěla baziliku, zářila štěstím. „Vracím se domů šťastná. Tolik jsem si to setkání přála. A teď je moje. Bůh opravdu naslouchá – i těm nejmenším přáním.“
Zdroj: Zenit