O svátku Křtu Páně papež František v Sixtinské kapli tradičně křtil děti vatikánských zaměstnanců a připomněl odpovědnost rodičů a kmotrů za jejich růst ve víře.
Devět holčiček a sedm chlapců pokřtil Svatý otec 9. ledna o svátku, který připomíná Ježíšův křest v řece Jordánu a ukončuje vánoční dobu. Lidé tehdy podle Františka přijímali křest „s nahou duší a bosýma nohama“, tedy v pokoře. „Stejně tak jsou zde dnes tyto děti připraveny přijmout od Boha ospravedlnění a sílu jít v životě kupředu s pomocí svých rodičů a kmotrů, kteří mají odpovědnost za to, aby jim pomohli uchovat si křesťanskou identitu,“ zdůraznil papež v krátkém kázání. „Je to každodenní úsilí a závazek,“ připomněl.
Závěrem papež vybídl rodiče, aby své děti udržovali v teple, protože v kapli je v zimě chladno, a aby se zde cítili jako doma – shrnuje Vatican News. Jako ostatně už mnohokrát předtím papež podpořil matky, aby děti klidně při obřadu nakojily, a ujistil, že „pokud děti hromadně pláčou, znamená to, že jejich duch je přítomný ve společenství s námi všemi“.
V tu samou neděli při modlitbě Anděl Páně papež opakovaně vyzval, aby lidé nezapomínali na datum, kdy byli pokřtěni. „Dětmi jsme ode dne křtu, který nás ponořil do Krista a jako členy Božího lidu z nás učinil milované děti Otce,“ vysvětlil. A vybídl: „Až přijdeš domů – pokud to nevíš –, zeptej se maminky, tety, babičky nebo prarodičů. A nauč se ten svátek slavit, poděkovat Pánu.“
Na to, že „v životě, stejně jako ve víře, je potřeba začínat každý den znovu“, upozornil papež ve své homilii o tři dny dříve při slavnosti Zjevení Páně (viz níže). „Víra není brnění, které nás spoutává, ale fascinující cesta – neustálý a neklidný pohyb –, na které vždy s rozlišováním hledáme Boha,“ zdůraznil a za vzor tohoto hledání označil právě Tři krále putující do Betléma. „Učí nás, že je třeba se ptát, pozorně naslouchat otázkám srdce a svědomí. Bůh nás často oslovuje spíše otázkami než odpověďmi,“ dodal.
Nakonec se mudrci vraceli domů „jinou cestou“ (srov. Mt 2,12). „Provokují nás, abychom se vydali po nových cestách. To je také jeden z úkolů synody: společně naslouchat, aby nám Duch Svatý naznačil nové cesty, jak přinést evangelium do srdcí těch, kteří jsou lhostejní, kteří jsou daleko, kteří ztratili naději, ale přitom hledají to, co našli mudrci – velkou radost,“ vysvětlil papež. A dodal, že to, co mudrce vedlo ke klanění se Ježíškovi, byla touha po Bohu. „Touha vede k uctívání a uctívání nutí obnovovat touhu, protože touha po Bohu roste pouze v Boží přítomnosti. Jen Ježíš obnovuje touhy z diktatury potřeb. Srdce totiž onemocní, když se touhy shodují pouze s potřebami. Bůh naopak touhy povznáší, očišťuje je, uzdravuje, zbavuje je sobectví a otevírá nás lásce k němu a k našim bratrům a sestrám,“ kázal papež. Na to, že „pravé bohatství mudrců nespočívalo ve slávě ani v úspěchu, ale v pokoře – v tom, že se považovali za lidi, kteří potřebují spásu“, papež ostatně upozornil i v modlitbě Anděl Páně týž den.
Tříkrálové kázání o mši sv. papež uzavřel výzvou: „Když půjdeme touto cestou každý den, budeme mít jistotu jako mudrci, že i v nejtemnějších nocích svítí hvězda. Přijměme neklid Ducha, neklidná srdce. Svět očekává od věřících nový impulz směrem k nebi. Jako mudrci pozvedněme hlavu, naslouchejme touze svého srdce, následujme hvězdu, kterou nad námi Bůh rozzáří. A jako neklidní hledači zůstaňme otevřeni Božím překvapením.“