Od prvních měsíců roku 2017 připravuje profesorka Hanna Suchocka a další členové Papežské komise pro ochranu nezletilých regionální setkání o ochraně nezletilých pro střední a východní Evropu, které se uskuteční v září ve Varšavě. Prof. Suchocká přibližuje, jak vznikla idea této konference.
Papežská komise pro ochranu nezletilých (PCPM) byla založena v roce 2014 jako poradní orgán sloužící Svatému otci. Bylo jí svěřeno poslání „navrhovat římskému papeži iniciativy... směřující k podpoře odpovědnosti partikulárních církví za ochranu všech nezletilých a zranitelných dospělých“ (Statuta, čl. 1). Od počátku si komise kladla za cíl hledat nejlepší způsob, jak děti ochránit a zároveň jak papeži a církvi pomoci tohoto cíle dosáhnout. Její úlohou však není přebírat odpovědnost za jednotlivé případy zneužívání (což je v kompetenci orgánu činného v trestním řízení nebo soudu).
Stávalo se stále zřejmější, že jednání směřující k sebeobhajobě církve, ji naopak zavádí stále hlouběji do nebezpečné situace a způsobuje další škody. Největší rozhořčení vyvolalo zjištění, že lidé na vedoucích pozicích chránili svou pověst a snažili se předajít skandálu krytím pachatele a jeho přemisťováním (překládáním zneužívající osobu z místa na místo), což vedlo ke zneužívání dalších dětí, nikoli k jejich ochraně. Proto se Papežská komise pro ochranu nezletilých shodla na obecných základních principech: důvěryhodnost, transparentnost, odpovědnost a schopnost vydat počet za svého jednání (accountability). Každý, kdo nese odpovědnost za druhé, musí být transparentně odpovědný za to, jak využívá své pravomoci, nikoliv zařizovat se podle svého za zavřenými dveřmi. Tento přístup zahrnuje stanovení pravidel pro profesionální aspekty těchto rolí, v oblastech jako pastorace, vyučování, poradenství a zapojení do komunity.
Ve svém prvním období podnikla Papežská rada pro ochranu nezletilých řadu aktivit a iniciativ, které se dotýkaly obecných problémů, jako je papežské tajemství a povinné podávání zpráv. Zároveň zahájila několik iniciativ na lokální úrovni. Úsilí se soustředilo především na oblasti, které již byly na očích veřejnosti - například Chile. PCPM se podílela na organizaci několika projektů a konferencí, jako byla například Latinskoamerická konference o ochraně dětí (Latin America Safeguarding Conference), uspořádaná v roce 2017 společně s arcidiecézí Bogota za účasti CLAR, CELAM, katolických škol, vládních subjektů, mezinárodních a místních nevládních organizací, mezinárodních médií a dalších křesťanských denominací. Poté přešla k výzkumu, jehož cílem bylo zhodnotit stav vzdělávání a formace v oblasti ochrany nezletilých v katolických školách, počínaje pilotními projekty v Jihoafrické republice, Kolumbii, Indii, na Filipínách a v Tongu
Střední a východní Evropa zůstávala v tomto počátečním období mimo hlavní oblast zájmu Komise. Zatímco zpočátku se zdálo, že církve v tomto regionu jsou těchto problémů ušetřeny, později se ukázalo, že tomu tak není.
Myšlenka - potřeba - uspořádat konferenci pro tento region vznikla ke konci roku 2017, před mezinárodním "summitem", který se konal ve Vatikánu. Konference nazvaná "Naše společné poslání chránit Boží děti" byla původně plánována na únor 2019. Vzhledem k setkání svolanému v tomto termínu papežem Františkem byla konference odložena na rok 2020. Bohužel pandemie znemožnila její konání také v tomto termínu, takže ji Papežská komise nakonec přesunula na září 2021.
Již v roce 2017 bylo zřejmé, že fenomén sexuálního zneužívání má v zemích střední a východní Evropy mnohem širší rozsah a že se neomezuje pouze na jednu zemi. Papežská komise pro ochranu nezletilých proto usoudila, že je důležité uspořádat konferenci na širší regionální úrovni. Vzhledem k velikosti a významu církve v Polsku, stejně jako k počtu případů, které tam vyšly najevo, bylo dále rozhodnuto, že se konference bude konat ve Varšavě, jakkoli se zaměří výlučně na situaci v Polsku.
V rámci regionu najdeme různé země, odlišné náboženské situace a odlišná církevní společenství. Bez ohledu na tuto různorodost existuje problém sexuálního zneužívání dětí v různém měřítku v celém regionu. Abychom mohli na tuto výzvu reagovat, je třeba, aby si církve v celém regionu vyměňovaly zkušenosti. V boji proti metle pohlavního zneužívání nezletilých a v rámci plnění svého statutárního cíle, kterým je podpora lokální odpovědnosti v místních církvích, vyjadřuje Papežská komise pro ochranu nezletilých církvím ve střední a východní Evropě plnou solidaritu v jejich touze předcházet a postavit se zlu, jakým je zrada mladých lidí v tomto. Jedním ze způsobů, jak tuto solidaritu vyjádřit, je poskytnout církevním představitelům příležitost k setkání, k vzájemného poučení od druhého a od těch, kteří mají konkrétní zkušenosti a/nebo se v duchu společenství postavili realitě krize a jsou rozhodnuti zajistit našim mladým lidem bezpečné místo v církvi. Konference se bude zabývat rovněž prevencí.
Konferenci "Naše společné poslání" se zúčastní zástupci téměř všech zemí patřících do střední a východní Evropy: Polsko, Slovensko, Česká republika, Ukrajina, Rumunsko, Chorvatsko, Bělorusko, Maďarsko, Slovinsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rusko, Srbsko, Černá Hora, Kosovo, Severní Makedonie, Moldavsko, Albánie a Bulharsko. Z každé země byly místními biskupskými konferencemi určeni delegáti, včetně koordinátora nebo delegáta konference, a zástupci řeholních kongregací. Základním dokumentem této konference bude Motu proprio papeže Františka z roku 2019 Vos estis lux mundi, které stanoví postup pro vyvození odpovědnosti církevních představitelů.
Od založení Papežské komise pro ochranu nezletilých se okolnosti změnily. Ve většině místních církví jsme identifikovali dvě fáze: v první narostlo povědomí o tom, že někteří duchovní zneužívali nezletilé; v druhé pak vyšlo najevo, že vedení církve v reakci na nahlášená obvinění vážně selhalo. K zrychlenému vývoji situace přispěl rok 2018,kdy se obvinění dotkla vysoce postavených představitelů církve, jako kardinál McCarrick, a nedbalost církevních orgánů při řešení stížností, výrazně a nepříznivě ovlivnila důvěru a důvěryhodnost vedení církve v očích veřejnosti. Změnil se výklad práva v civilní oblasti, pokud jde o vyvození odpovědnosti nadřízeného, zastupujícího církevní právnickou osobu, za čin podřízeného, ve smyslu možnosti vyvodit odpovědnost církevní právnické osoby za škodu způsobenou sexuálním zneužitím ze strany kněze, rovněž v případech, kdy k němu nedošlo "v rámci" výslovného plnění kanonického poslání duchovního (tj. vyučování náboženství nebo udělování svátostí). V církevní oblasti papež František stanovil, že pokud biskupové selžou při plnění svého úkolu, ponesou za to odpovědnost. Krize vyžaduje teologickou a kanonickou reflexi o odpovědnosti diecézního biskupa za prevenci, intervenci, spravedlnost a uzdravení.
V zemích střední a východní Evropy se začíná objevovat společenské a institucionální povědomí o problematice sexuálního zneužívání dětí (Child sexual abuse, CSA). Podobně se ve vztahu k tomuto problému probouzí rovněž církev. Stále však přetrvává silná kultura utajování a nedůvěry, která je důsledkem komunistické minulosti. Je velmi důležité, že i tuto skutečnost bere Konference v úvahu.
Hlavní cíle konference:
Členové Papežské rady pro ochranu nezletilých byli od počátku důrazně a shodně přesvědčeni, že oblast osvědčených postupů by měla zahrnovat školení, vzdělávání a formační programy. Další zásadní otázkou, která byla identifikována, je zajištění práva na informace. Stávající informace jsou nedostatečné; chybí zejména informace týkající se judikatury. Mezi mnoha potřebnými opatřeními je hluboce důležité poskytnout obětem sexuálního zneužívání pravdu a spravedlnost. Z tohoto důvodu je třeba zavést minimální standardy týkající se práva na informace. Žádná místní církev, bez ohledu na to, kde se nachází, není imunní vůči důsledkům tragédie CSA. Je třeba se poučit z odpovědnosti, odpovědnosti a transparentnosti v jiných jurisdikcích. Téma práva na informace je zatím v předběžné fázi. Bude proto vyžadovat delší a hlubší studium, aby bylo možné prostřednictvím výměny zkušeností provést důkladnou analýzu fungujícího systému.
Z toho jasně vyplývá, že tato konference je začátkem, nikoli koncem této činnosti.
Jejím záměrem je být katalyzátorem společných iniciativ a společných akcí.
Prof. Hanna Suchocka je profesorkou ústavního práva a odbornicí na lidská práva na univerzitě v Poznani. Je bývalou předsedkyní vlády Polské republiky (1992-1993) a velvyslankyní Polska u Svatého stolce (2001-2013). V roce 2018 jmenoval papež František profesorku Suchockou na druhé funkční období členkou Papežské komise pro ochranu nezletilých.
Překlad: Johana Bronková
Zdroj: Vatican News - česká sekce