Mons. Prokop Brož: Bez Ducha Svatého ani ránu!

Přinášíme rozhovor s Prokopem Brožem, který byl 2. prosince jmenován pomocným biskupem královéhradeckým a titulárním biskupem litomyšlským.

Vzpomenete si na svůj první vnitřní pocit, když Vám diecézní biskup Jan Vokál oznámil svůj úmysl, abyste přijal službu hradeckého pomocného biskupa?

Byl to pocit smíšený. Na jedné straně jsem zaznamenal odmítání, tušil jsem obtíže, kterým budu muset čelit u těch, kteří si budou vykládat biskupské poslání jako kariérismus. Na druhou stranu jsem zaznamenal veliký vnitřní pokoj a tichou radost z toho, že pokračuji na cestě s Pánem, který mě povolal, v jehož službách jsem prožil tolik dobra a radosti i uprostřed bojů, nedorozumění, zklamání a selhání. Byl to okamžik, kdy, řečeno s prorokem, suché kosti ve mně dostaly nový impuls života od Ducha Svatého.

Souvisí to jistě s plností kněžství, kterého se Vám dostane. Jak si ji osobně představujete?

Už coby kněz, který je postaven do čela farnosti, jsem pochopil, že kněžství je dar, který uprostřed společenství věřícího Božího lidu slouží k tomu, aby se lidé zastavili a spojovali s Bohem. Služba, která vytváří prostor pro setkání s Bohem. K tomu je nutné otevírat své srdce i uši a naslouchat Bohu a lidem. Ke kněžství tedy patří též prorocká pozornost na podněty Ducha a také vůle s lidmi žít, spolu s nimi procházet nebo putovat životem. Nyní vím, že budu potřebovat ještě hlubší ukotvení v Duchu Kristově, abych sloužil s prorockou vnímavostí, uprostřed reálného příběhu diecéze. Schopnost spolupracovat ještě ve větší míře považuji za dar, o který Pána prosím s pokorným srdcem.

Teď ryze praktická otázka. Budete si nechávat šít veškeré oděvy potřebné k biskupské službě nebo půjdete do již osvědčených značek biskupské konfekce?

V žádné oblasti svého života jsem se nevázal na jeden tip, jednu stáj, jednu dílnu, a to jak v běžném životě, tak ve sportu, v umění, v teologii. I v náboženské oblasti jsem otevřený širší nabídce, mám rád proto rozmanitost v liturgickém náčiní, z liturgických rouch rád sáhnu po spíše střízlivějším provedení. Uvidíme.

A co Vaše biskupské heslo? Už se Vám v hlavě přemílají možnosti?

Asi patří k lidské osobnosti, že potřebuje svůj postoj, životní směr vystihnout v hesle, v náznaku, v symbolu. Postupně mě v životě napadala a také chvíli nesla hesla, věty, citáty z Písma nebo i jiné výroky. S něčím jsem vstupoval do kněžství, na to chci navázat, ale ještě si beru čas, abych mohl biskupské heslo zvolit.

Jak se Vám nyní převrátil život? Nebo nepřevrátil?

Můj život se mi v mém životě už několikrát převrátil. Vlastně od okamžiku, kdy jsem Pánu odpověděl na volání a vydal se cestou kněžského povolání, jsem nechával prostor Boží režii, která je velmi nápaditá. Většinou jsem měl sám představu obyčejnější. A vždy do ní vstoupil Pán a laskavě, elegantně představil její odvážnější verzi, do níž mi také poskytl dostatek odvahy, útěchy a reálných představ. Z pohledu kalendářem organizovaného času vše nyní visí v luftě a začíná se skládat nově. Z pohledu vztahů s lidmi vidím velikou výzvu, s níž mi Pán musí pomoci.

Vzal jste si nějaké předsevzetí do svých biskupských let?

Kdo mě znají, tak je následná věta nepřekvapí: Bez Ducha Svatého ani ránu!