Papež František zveřejnil svůj modlitební úmysl na únor 2025 ve kterém vyzývá křesťany k modlitbě za povolání ke kněžskému a řeholnímu životu.
Modleme se, aby církevní společenství byla schopna přijmout touhy i pochybnosti mladých lidí, kteří se cítí být voláni ke Kristovu poslání v kněžském nebo řeholním životě.
Důvěra nám dává chuť do života a naopak zase zklamaná důvěra nám chuť do života bere. Neomezená důvěra nás nejvíc sblíží s druhým, ale právě tatáž slepá důvěra nás může nechat zatrpknout do smrti. Důvěra je tedy dvojsečná zbraň: musíme se jí učit. V duchovním povolání je klíčový jeden, někdy opomíjený okamžik: Opustit dosavadní a vydat se do neznáma. Nejčastěji je přechod k dospělosti nutně spjat s pochybnostmi vůči rodičům. Přesto nikdy nemůžeme dostatečně docenit to, co pro každého znamená matka. Ale i ona je jen obrazem Toho, komu lze důvěřovat bez výhrad. V duchovním povolání je rozhodující vnitřně poznat, komu mohu věnovat svou úplnou důvěru: ten je jenom Jediný. Kdo? „Kdo je z Boha, slyší slovo Boží.“ (Jan 8,46) Bez duchovního zápasu nikdy povolání nedozraje k plně svobodnému a dospělému, neodvolatelnému ano k tomu, k čemu Bůh volá.
Podle Charlese de Foucaulda, francouzského mnicha žijícího poustevnickým způsobem života mezi Tuaregy na Sahaře v Alžíru (v roce 1916 byl zavražděn před svojí poustevnou), je milost prožívat Boží přítomnost v nemocných a chudých mystickým darem. Říká: „Trvalá modlitba, to znamená prožívat přítomnost Boží, je nepochybně mystické obdarování. (…) Když opatruji nemocné, zdá se mně, že Ho vidím, že Ho hmatám, že mám skoro hmotný styk s tělem Krista Pána. Jistě je třeba hned nato navštívit Boha v kapli. Ale tam Ho přímo smyslově necítím jako zde. Dary mystické modlitby nejsou dány všem, alespoň ne mně. Já cítím Boží přítomnost víc, když se starám o nemocné nebo dávám jíst dětem.“