Mnichovská zpráva a Ratzingerův boj proti zneužívání

Po zveřejnění výsledků šetření jsou v centru pozornosti léta bavorského episkopátu emeritního papeže. Je správné připomenout boj Benedikta XVI. proti pedofilii duchovních a jeho ochotu setkat se během svého pontifikátu s oběťmi, vyslechnout je a požádat je o odpuštění.

Slova, která zazněla na tiskové konferenci k představení zprávy o zneužívání v mnichovské diecézi, stejně jako dvaasedmdesát stran dokumentu věnovaného krátkému bavorskému episkopátu kardinála Josepha Ratzingera, zaplnily v uplynulém týdnu stránky novin a vyvolaly velmi silné komentáře. Emeritní papež se s pomocí svých spolupracovníků nevyhnul otázkám advokátní kanceláře, kterou mnichovská diecéze pověřila vypracováním zprávy, jež zkoumá velmi dlouhé období od episkopátu kardinála Michaela von Faulhabera až po současného kardinála Reinharda Marxe. Benedikt XVI. odpověděl textem o 82 stranách poté, co měl možnost prostudovat některé dokumenty v diecézním archivu. Pozornost komentářů se podle očekávání soustředila na Ratzingerovo čtyřapůlleté působení v čele bavorské diecéze.

Některá obvinění byla známa již více než deset let a byla zveřejněna ve významných mezinárodních médiích. Případy vedené ve vztahu k Ratzingerovi jsou nyní čtyři a jeho osobní sekretář, monsignor Georg Gänswein, oznámil, že emeritní papež vydá podrobné prohlášení poté, co dokončí zkoumání zprávy. Mezitím však lze důrazně opakovat odsouzení těchto zločinů, které Benedikt XVI. vždy opakoval, a zopakovat, co se v posledních letech v církvi od jeho pontifikátu udělalo.

Zneužívání dětí je hrozný zločin. Zneužívání nezletilých kleriky je snad ještě odpornějším zločinem, jak bez ustání opakovali poslední dva papežové: před Bohem volá po pomstě, že děti trpí násilím z rukou kněží nebo řeholníků, kterým je rodiče svěřují, aby je vychovávali ve víře. Je nepřijatelné, aby se stali oběťmi sexuálních predátorů, kteří se skrývají za církevní hábit. Nejvýmluvnějšími slovy na toto téma zůstávají ta, která pronesl Ježíš: Kdo pohoršuje maličké, ať si raději uváže mlýnský kámen na krk a vrhne se do moře.

Nemělo by se zapomínat, že Ratzinger, který jako prefekt Kongregace pro nauku víry bojoval proti tomuto fenoménu již v poslední fázi pontifikátu svatého Jana Pavla II., s nímž úzce spolupracoval, jakmile se stal papežem, vyhlásil mimořádně tvrdé předpisy proti zneužívání ze strany duchovních, skutečné zvláštní zákony pro boj proti pedofilii. Kromě toho Benedikt XVI. svým konkrétním příkladem dosvědčil naléhavost změny mentality, která je tak důležitá v boji proti fenoménu zneužívání: naslouchat obětem a být jim nablízku, neboť je třeba je vždy prosit o odpuštění. Zneužívané děti a jejich příbuzní byli příliš dlouho drženi v odstupu, místo aby byli považováni za zraněné osoby, které je třeba přijmout a doprovázet v procesu uzdravování. Bohužel se od nich často distancovalo a dokonce byli označováni za "nepřátele" církve a jejího dobrého jména.

Byl to právě Joseph Ratzinger, který se jako první papež během svých apoštolských cest několikrát setkal s oběťmi zneužívání. Byl to Benedikt XVI., kdo i proti názoru mnoha samozvaných "ratzingeriánů" uprostřed bouře skandálů v Irsku a Německu předložil tvář kající se církve, která se pokořuje a prosí o odpuštění, která cítí zděšení, lítost, bolest, soucit a blízkost.

Právě v tomto kajícím obrazu spočívá jádro Benediktova poselství. Církev není podnik, nespasí ji jen dobré praktiky nebo uplatňování přísných a účinných pravidel, i když jsou nezbytná. Církev musí prosit o odpuštění, pomoc a spásu toho, kdo ji může dát, Ukřižovaného, který byl vždy na straně obětí a nikdy na straně katů.

Benedikt XVI. při letu do Lisabonu v květnu 2010 s mimořádnou jasností přiznal, že "utrpení církve pochází právě z jejího nitra, z hříchu, který v ní existuje. I to bylo vždy známo, ale dnes to vidíme v opravdu děsivém světle: že největší pronásledování církve nepřichází od nepřátel zvenčí, ale rodí se z hříchu uvnitř církve, a že církev má proto hlubokou potřebu znovu se učit pokání, přijímat očišťování, učit se odpuštění na jedné straně, ale také potřebu spravedlnosti. Odpuštění nenahrazuje spravedlnost." Slova, která předcházela  konkrétní fakta v boji proti metle kněžské pedofilie. To vše nelze zapomenout ani vymazat.

Rekonstrukce obsažené v mnichovské zprávě, která – a to je třeba připomenout – není soudním vyšetřováním ani definitivním rozsudkem, pomohou v boji proti pedofilii v církvi, pokud se nezúží na hledání snadných obětních beránků a paušální odsudky. Pouze pokud se vyhnou těmto rizikům, budou moci přispět k hledání spravedlnosti v pravdě a ke kolektivnímu zpytování svědomí nad chybami minulosti.

(vac)