Místo tanků opět malují květiny

Díky pohostinnosti jezuitů se už od jara vzdělávají děti z Ukrajiny také u kostela sv. Ignáce v centru Prahy. V řádové rezidenci tento školní rok vznikla regulérní třída a dvacet čtyři druháků tam denně dochází na vyučování.

„Ještě v klidu opište tahle čtyři písmenka a pak máte přestávku. Kdo byste potřeboval pomoc, zvedněte ruku,“ instruuje žáky klidným hlasem učitel Jakub. Spolu s Olenou, která přišla z Ukrajiny, se věnují dětem, které musely uprchnout před válkou. Žáci pečlivě přepisují písmenka z učebnice do slabikáře, občas si přivolají učitele. Ve třídě, která včetně výzdoby a potřebného vybavení vznikla díky pomoci dobrovolníků, sedí žáci ve srovnání s českými vrstevníky docela poklidně a svědomitě plní zadané úkoly. Část předmětů mají dvojjazyčně, ale čeština už jim jde poměrně dobře. Rozvrh mají obdobný jako čeští žáci, včetně tělocviku či výtvarné výchovy.

Už na jaře docházela část těchto žáků o dvě patra výš do tzv. Družinského sálu, který využívali především na online výuku z Ukrajiny. Učili se také česky. „Byla to smíšená třída. Pak nás ale sousední základní škola ve Štěpánské ulici požádala, zda bychom mohli spolupracovat a poskytnout prostory pro ukrajinské druháky. Učitele tak platí škola, my hradíme režii,“ přibližuje P. Samuel Prívara SJ. Třídu bylo potřeba vybavit nábytkem, chyběly i záchody a malá koupelna. Pomohli studenti z Vysokoškolského katolického hnutí i farníci od Sv. Ignáce a mnozí další dobrodinci.

Do školy v klášteře chodí tedy žáci, kteří se tu učili už na jaře, spolu s novými. Část z nich se ale už vrátila zpátky na Ukrajinu. „Mnozí zažili válku velmi zblízka. První měsíce byly jejich obrázky plné raket, tanků a ležících lidí. Teď už zase malují dětské obrázky s květinami či česko-ukrajinskými vlajkami,“ doplňuje P. Prívara. Žáci mohou využít i pomoc dvou psycholožek z Ukrajiny.

Kurzy i pro dědečky

Zázemí nacházejí u jezuitů i rodiče malých Ukrajinců. Kromě materiální podpory, kterou mnozí z nich využívají, jsou tu pro ně především kurzy češtiny. „Pořádáme je hlavně pro ženy, které sem vodí děti. Je o ně velký zájem, jsou plné. V těchto dnech zahajuje i nový kurz pro muže – začínají totiž přijíždět starší muži, na které se nevztahuje branná povinnost a snaží se pomáhat svým snachám nebo dcerám, které sem před válkou s dětmi utekly,“ vysvětluje P. Samuel Prívara.

Výuku dětí i dospělých by jezuité rádi udrželi tak dlouho, jak bude potřeba. Minimálně pro tento školní rok. Zároveň přiznávají, že se stoupajícími cenami energií to není nic snadného a bez darů věřících by to nezvládli. „Solidarita lidí je obrovská. Zpočátku to byly především materiální dary, týdně jsme byli schopni distribuovat uprchlíkům či přímo na Ukrajinu osm až deset tun pomoci. Hned první den jsme měli 65 dobrovolníků, kteří nám pomáhali to zvládat. Teď převládají finanční dary, díky nimž jsme mohli upravit prostory pro třídu,“ vysvětluje P. Prívara. Přestože je tento styl pomoci náročný, vděčné dětské úsměvy dodávají nejen jemu potřebnou energii. „Povzbuzující je i to, jak rychle se děti učí. Nejprve zdravily ukrajinsky ‚dobré jutro‘, ale během pár dní už uměly české ‚dobré ráno‘,“ uzavírá.

Aktuální informace o jezuitské pomoci lidem z Ukrajiny lze nalézt na webu jezuitoudnes. cz/pomahame.