Minulost a současnost katolické církve v Kazachstánu

V souvislosti s novou apoštolskou cestou papeže Františka uvádíme několik faktů o Kazachstánu, historii a současnosti křesťanství v této středoasijské zemi.

Úsvit křesťanství a misie

Počátky křesťanství na území dnešního Kazachstánu spadají do 13. století, kdy francouzský král Ludvík IX. Poslal na tato území misionáře. V roce 1278 pak papež Mikuláš III. Svěřil křesťanské misie ve střední Asii řádu františkánů. Ve 14. století však přišlo ze strany mongolských vládců pronásledování křesťanů, takže až do poloviny 19. století nemáme o přítomnosti křesťanů na tomto území zprávy.

Moderní doba

Římští katolíci začali do Kazachstánu přicházet až na počátku 20. století. Šlo o ruské vojáky, exulanty, deportované, válečné zajatce, osadníky a uprchlíky. V roce 1917 měla farnost v Pietropavlovsku kolem 5000 členů a v Kustanai více než 6000. Další katoličtí věřící se na území Kazachstánu dostávali v rámci deportací v průběhu 70 let sovětského režimu. Rozpuštění Sovětského svazu a následné vyhlášení samostatnosti Kazachstánu v roce 1991 bylo významným milníkem také pro malou kazašskou katolickou církev.

V říjnu 1992 došlo k navázání diplomatických vztahů se Svatým stolcem a v roce 1998 pak následoval podpis důležité Dohody o vzájemných vztazích, jíž kazašská vláda zaručila katolické církvi svobodu hlásat evangelium, působit ve školství, používat média a svobodně vykonávat pastorační a společenské aktivity včetně duchovní služby ve věznicích a zdravotnických zařízeních. Navázání vztahů zpečetily tři návštěvy kazašského prezidenta Nursultana Nazarbajeva ve Vatikánu a zejména apoštolská cesta papeže Jana Pavla II. 22.-25. září 2001 do Kazachstánu, která byla vůbec první papežskou návštěvou ve Střední Asii. Jejím mottem bylo „Milujte jeden druhého“, což mělo podtrhnout mírovou koexistenci mnoha etnických a náboženských skupin v Kazachstánu. Jan Pavel se tehdy setkal s mladými lidmi na Univerzitě v Astaně, kdy Kazachstán popsal jako „zemi setkávání, výměn a nových věcí, zemi, která v každém vzbuzuje touhu po nových objevech a díky níž můžeme zažívat, že odlišnost není hrozba, ale obohacení“.

Kongresy náboženských představitelů

Stejná myšlenka, tedy zdůraznění hodnoty pokojného soužití a dialogu mezi lidmi různých národností a vyznání inspirovala Kongres vůdců světových a tradičních náboženství, který se poprvé konal v roce 2003 v Astaně (nynějším Nur-Sultanu) z podnětu prezidenta Nazarbajeva. Reagoval tehdy na útoky 11. září 2001 v USA a konal se „v duchu Assisi“, tedy mezináboženských mírových setkávání, jež poprvé v městě sv. Františka uspořádal Jan Pavel II. v roce 1986. Od té doby se tyto kongresy v Nur-Sultanu konají každé tři roky, naposledy to kvůli pandemii bylo v roce 2018 za účasti vatikánské delegace. Také tato setkání přispívají k posílení vzájemné spolupráce mezi Kazachstánem a Svatým stolcem a mezináboženskému dialogu. Otevřená náboženská politika někdejšího prezidenta Nazarbajeva pokračuje i za jeho nástupce, současné hlavy státu Kasyma Žomarta Tokajeva.

Aktivity katolické církve v Kazachstánu zahrnují také sociální projekty, jelikož od roku 1997 v zemi působí také katolická charita. Ta v zemi zřizuje například sirotčince nebo zajišťuje pomoc HIV pozitivním.

Katolická církev v číslech

Za sovětského režimu tvořily katolickou populaci v Kazachstánu různé etnické skupiny, zejména bývalí deportovaní, ale po získání nezávislosti se mnozí z nich vrátili do svých zemí původu, přičemž jejich odliv pokračuje vzhledem k ekonomické situaci i dnes. V současnosti se ke katolické církvi se hlásí asi 1 % z 19 milionů obyvatel Kazachstánu. 70 % jsou muslimové a 26 % křesťané, kteří patří většinou k ruskému pravoslaví.

Zdroj: Vatican News