Při oslavách vzniku Československa 28. října ocenil prezident republiky 78 osobností, včetně dvou řeholníků a jedné řeholnice.
Boromejka Angelika Pintířová, bývalý mluvčí biskupů P. Miloslav Fiala OPraem a převor vyšebrodského kláštera P. Justin Jan Berka dostali od prezidenta medaili Za zásluhy I. stupně. Sestra Angelika ji získala za výchovu, řadu let se totiž kromě jiného věnuje jako vychovatelka problémové mládeži. Oba řeholníci pak za oblast kultury. „Vyšebrodský klášter je místem, kde lze čerpat a objevovat kulturní odkaz cisterciáckého řádu. Má i čilé kontakty s Rakouskem a velmi dobrou knihovnu,“ popsal cenu pro Justina Berku druhý oceněný P. Miloslav Fiala. Ten obdržel prezidentské ocenění za to, jak kvalitně připravoval náboženské pořady nejprve pro Československý a později i Český rozhlas. Pravidelně přispívá také do Katolického týdeníku. Sestra Angelika vzala s sebou na předávání ocenění i jednoho ze „svých hochů“, kterému se věnuje ve výchovném ústavu. „Hned z předávání jsem jela za ostatními, protože mi začínala víkendová služba. Myslím, že to ocenění berou i oni sami jako velké povzbuzení,“ popsala pro KT. A vzpomněla, jak předávání vyznamenání v roce 2011 sledovala ještě s exprezidentem Václavem Havlem, o kterého tehdy jako zdravotnice pečovala s dalšími spolusestrami. „Vybavilo se mi to, když jsem teď seděla ve Vladislavském sále, a zdálo se mi, jako by to byl on, kdo z nebe píše další ze svých absurdních dramat,“ připojila s tím, že státní vyznamenání považuje také za určitou satisfakci pro svého tatínka, profesí učitele, který byl i pro ni samotnou učitelem tělem a duší – jak popsala i v knižním rozhovoru Padá mi to z nebe (Portál 2017). Jeho život i perzekuci od komunistického režimu nyní představuje při příležitosti jeho nedožitých stých narozenin nedávno otevřená výstava v muzeu v jihočeských Žihobcích.
Po předání vyznamenání měli ocenění i jejich doprovod příležitost k neformálním rozhovorům. „Byla jsem ráda, že jsem mohla krátce poděkovat (rovněž oceněnému) hokejistovi Jiřímu Holíkovi. Byly to totiž právě hokejové zápasy, které nám pomáhaly přežít normalizační šeď sedmdesátých let,“ doplnila boromejka.