Sto dní po útoku Hamásu na Izrael a zajetí stovek rukojmích napsala Rachel Goldberg Polinová, matka jednoho ze zadržovaných a mluvčí rodin rukojmích, která se loni v listopadu setkala s papežem Františkem, exkluzivní článek pro list L'Osservatore Romano.
V neděli 14. ledna uběhlo sto dní od momentu, kdy mi byl ukraden můj jediný syn Hersh, který se účastnil hudebního festivalu. Před únosem byl postřelen a byla mu amputována ruka v lokti. Hersh má dvojí občanství: americké a izraelské. Neexistují slova, která by vhodně popsala, co pro mě a mou rodinu znamenalo posledních sto dní. Od jeho únosu o něm nic nevíme, přesto jsme i v této nejtemnější době zahrnováni soucitem, milostí, láskou a podporou. Obzvláště významná je pomoc křesťanského společenství po celém světě. Obdrželi jsme tisíce zpráv obsahujících požehnání, aby náš syn zůstal silný a vrátil se domů, fotografie rodinných stolů u štědrovečerní večeře s prázdným talířem s Hershovým jménem a lidí zapalující svíčky za Hershe při půlnoční mši. Tento soucit od křesťanů z celého světa nás velmi dojímá.
Měla jsem vzácnou příležitosti setkat se se Svatým otcem společně s některými dalšími rodinami rukojmích. Naslouchal nám a sdílel naši bolest a řekl něco, co mě velmi zaujalo. A sice, že to, co prožíváme, je hrůza a že hrůza je absence lidskosti. Bylo to prosté a moudré. Do té doby jsem o lidskosti pochybovala, ale po vyslechnutí těchto slov se mi vrátila naděje.
Od té doby, co byl Hersh unesen, mám nad srdcem nalepen lístek s počtem dní, které uplynuly od jeho zmizení a každé ráno číslo přepíšu. Nedávno jsem začala vyzývat ostatní, aby se ke mně připojili a nalepili si lístek s číslem stejně jako já. Je to symbol solidarity v našem rozpolceném světě. Apeluji na všechny lidi bez rozdílu vyznání, etnika, národnosti a věku, aby se ke mně přidali. V našem světě, který na mnoha místech tolik trpí, je to pro nás všechny jednoduchý způsob, jak se spojit a říct dost. Už dost bylo utrpení lidí na obou stranách konfliktu. Dost bylo slz, krveprolití a bolesti.
Prvním krokem k soucitu je jednota a prvním krokem k jednotě je solidarita a tou může být právě můj symbol. Připojte se ke mně se symbolem trpící matky. Stejně jako plakala Matka Maria, pláču i já nad naším rozděleným světem. Modlím se a věřím, že spása pro Hershe a další milované rukojmí přijde brzy; stejně tak pro všechny tisíce nevinných lidí, kteří trpí v Gaze.
Zdroj: Vatican News, anglická sekce