Manželky ukrajinských vojáků ve Vatikánu: požádaly jsme papeže o pomoc

Kateřina a Julie se na závěr generální audience setkaly s novináři a popsaly podmínky svých manželů, zabarikádovaných v ocelárnách Azovstal v Mariupolu: „S Františkem je to historický okamžik“, popisují dnešní audienci.

Přijely do Říma pozdravit papeže a požádat o pomoc, o jakoukoli pomoc pro své manžele, kteří se spolu se stovkami dalších civilistů zabarikádovali v Azovstalu, mariupolské ocelárně, která se na několik týdnů stala bojištěm a epicentrem dramatu konfliktu na Ukrajině. Generální audience na Svatopetrském náměstí se zúčastnily manželky dvou velitelů praporu Azov, Kateřina Prokopenková a Julie Fedosjuková, které se na závěr mohly s papežem krátce setkat při osobním pozdravu. Prchavý okamžik, který trval jen několik minut, ale který obě ženy v prohlášení k novinářům, s nimiž se setkaly na Svatopetrském náměstí bezprostředně po audienci, označily za „historický okamžik“.

Tyto dvě velmi mladé ženy, jedna blondýnka, druhá brunetka, jedna z Kyjeva, druhá ze Lvova, nyní mířící do Německa, odpovídají na otázky se sklopenýma očima a každou větu střídají s povzdechem. Říkají, že mluví za zhruba 500 manželek vojáků z Azovstalu. S některými jsou v neustálém kontaktu. „Zlomilo nám to srdce“, popisují novinářům své setkání s papežem. „Ani nedokážu vysvětlit, co jsem v tu chvíli cítila. Byla jsem trochu nervózní, protože je to historický okamžik a všichni doufáme, že pomůže zachránit životy našich manželů a vojáků v Azovstalu. Doufáme, že toto setkání nám dá šanci zachránit jejich životy“, říká Julie. Ona i její společnice mají nyní jedinou naději: že se ukrajinské bojovníky podaří evakuovat do třetí země. V tom případě, ujišťují, „jsou připraveni složit zbraně“: „Doufám, že jsme všichni ochotni jim pomoci. Uděláme vše, co bude v našich silách, abychom je zachránili“.

Situace v Azvostalu

Dvě mladé Ukrajinky Františkovi řekly, že mluví anglicky a podrobně popisují situaci v Azvostalu, kde je asi 700 vojáků zraněných, s gangrénou nebo amputovanými končetinami. Podle vyprávění obou žen jsou mnozí z nich mrtví a podle křesťanské tradice nebyli pohřbeni. Těla se nadále rozkládají, protože chybí chlazení. Kromě vojáků je v suterénu ocelárny stále mnoho civilistů, hlavně rodin vojáků, kteří se bojí evakuace. Obávají se, že jejich manželé budou mučeni a zabiti.

Nedostatek zásob

Situaci zhoršuje nedostatek zásob: chybí jídlo, voda i léky a poslední nemocnice byla zničena bombami. „Situace je strašná a všichni ji vnímáme, sledujeme ji odsud. Každý den vidíme ty hrozné zprávy“, vysvětlují obě ženy. Zprávy jim telefonicky oznamují jejich manželové. Jeden z nich včera večer zavolal své ženě a ta ho dnes ujistila, že udělá všechno, aby mu zachránila život. „Omlouvám se, jsem velmi nervózní“, svěřila se novinářům a také sdělila, že ji manžel před dvěma dny požádal, aby vyhledala článek o tom, jak žít co nejdéle bez vody. „Taková je situace!“.

Modlitby

Papeže pak Kateřina a Julie požádaly o pomoc, aby mohly být okamžitě zřízeny humanitární koridory pro evakuaci posledních zbývajících lidí. Papež je ujistil o modlitbách a podal oběma ženám ruku. Trvaly na tom, že by papež měl podniknout cestu na Ukrajinu, do Záporoží, nebo snad promluvit s Putinem a najít prostředníka, který by tuto krutou válku ukončil.

Výzva mezinárodnímu společenství

Obě ženy také apelují na mezinárodní společenství, aby vytvořilo „silnou koalici“, která by umožnila předání vojáků do třetích zemí. Kterých? „Záleží na těch, kteří mají odvahu je přijmout. Mohlo by to být Turecko, Švýcarsko nebo jakákoli jiná země, která by je chtěla evakuovat, pomoci jim a zachránit je jako první. Čekáme na to... Kdyby naši manželé mohli jet do třetí země, jeli bychom s nimi. Pak doufáme, že se vrátíme do Kyjeva a na Ukrajinu, kterou milujeme“.