Lvovský metropolita: Jsme Boží bojovníci, nikoli s puškou v ruce, ale s růžencem

"Sílu, naději a víru mi dodává to, že vidím, že nás Boží Prozřetelnost neopouští a že v lidech je tolik víry," říká arcibiskup Mieczyslaw Mokrzycki v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas. Lvovský metropolita zdůrazňuje, že v této temné době války je celá Ukrajina obklopena řetězem modliteb: "Jsme Boží bojovníci, ne s puškou v ruce, ale s růžencem. Ne na bojišti, ale na kolenou před Nejsvětější svátostí,” řekl v rozhovoru s Beatou Zajączkowskou, redaktorkou polské sekce Vatican News/ Radio Vaticana.

I ve Lvově stále zní poplašné sirény a město se stává terčem obětí ostřelování. O čem přemýšlíte nyní, když se blíží druhé výročí plnohodnotné války?

Mezi mnoha slovy zapsanými na stránkách evangelií se mi do srdce vryl krátký výrok Pána Ježíše: "Není dobrého stromu, který by nesl špatné ovoce, ani zlého stromu, který by nesl dobré ovoce. Každý strom totiž poznáte po jeho ovoci.” Tato slova jsou pro nás hlasem pravdy při posuzování lidí, kteří se následováním zla stávají pro druhé trpkým ovocem. A přestože říkají, že chtějí bránit a osvobozovat, my vidíme opak. Místo míru plodí válku. Místo lásky plodí nenávist. Místo míru rodí strach. To je jejich ovoce, hořké a trpké. Lze tedy bezpochyby říci, že v nich není nic dobrého, proto jsou stromem zla a jejich plodem je Kainův zločin. Bolí nás, že po desetiletích od konce druhé světové války jsme znovu nuceni bránit svobodu a přemýšlíme o tom, jak člověk není schopen, nebo možná ani ochoten, vzpomenout si na zvěrstva, která po sobě tato válka zanechala. My si je naopak pamatujeme velmi dobře, většina z nás jen z historie, ale stále jsou mezi námi lidé, kteří si tu dobu pamatují z osobní zkušenosti.

Válka se bohužel stala vaší přímou zkušeností. Jaký je váš každodenní život?

Válka bohužel stále pokračuje. Na lidi a města padají rakety a drony. Jsou zabíjeni vojáci i nevinní lidé. Mnoho lidí zůstává zraněných, přišlo o domov, o živobytí, je nedostatek práce. To vše vede ke strachu, úzkosti a nejistotě. Velmi mnoho dětí, dospělých a také duchovních propadá zoufalství, depresím a duševním chorobám. Církev v této situaci spěchá na pomoc všem. Pomáháme bojujícím vojákům prostřednictvím kněžské služby, organizujeme humanitární pomoc, dodávky potravin, léků, vybavení a dokonce pomáháme s nákupem dronů. Nadále přijímáme tuzemské uprchlíky, organizujeme humanitární pomoc a posíláme ji do válečných oblastí. Tuto podporu poskytujeme také chudým rodinám v našich farnostech. Organizujeme širším způsobem pojaté pastorační aktivity, abychom posílili jejich víru a naději.

Jak v této době pomáháte posilovat naději a pevnost ducha?

Především povzbuzujeme věřící, aby se modlili, povzbuzeni slovy listu svatého apoštola Jakuba:"Potkalo někoho z vás neštěstí? Ať se modlí!". Nepochybně nás postihlo válečné neštěstí. Proto je pro nás ona vzpomínaná apoštolova prosba výzvou a úkolem. Právě to můžeme dnes dát svým blízkým a celé dnešní Ukrajině. Naše modlitba má být jako dým kadidla, který má vždy jeden směr, od země k nebi. Má být voláním jednoho srdce a jednoho ducha. K tomu nás vyzval i papež František: "Ať se modlitby a prosby, které dnes stoupají k nebi, dotknou myslí a srdcí odpovědných lidí ve světě, aby upřednostnili dialog a dobro všech před soukromými zájmy. Prosím, už žádnou válku!". To je úmysl našich modliteb, které se připojují k hlasu Svatého otce a zasazují se o svobodu a mír. V této zkušenosti utrpení je tedy naší zbraní v boji za mír modlitba. Jsme Božími bojovníky, ne s puškou v ruce, ale s růžencem. Ne na bitevním poli, ale na kolenou před Nejsvětější svátostí. Takto obklopujeme celou zemi řetězem modlitby, a zejména ty, kdo naším jménem a kvůli nám na frontách této zuřící války bojují za svobodu vlasti. Tímto způsobem přinášíme pocit bezpečí a solidarity.

Kromě modlitby je dalším rozměrem, který povzbuzuje naději a pevnost ducha, dobré slovo. Dnes přicházejí z mnoha stran zprávy, které nepřinášejí optimismus, nýbrž velmi často hrůzu. Proto právě od nás proudí naděje a útěcha, dobré slovo a podpora ducha. Slova Pána Ježíše: "Neste břemena jedni druhých", se stávají úkolem, který máme na sebe vzít a s nímž máme vyjít vstříc druhým. A zde přichází zkouška pro postoj lásky založený na skutcích. Musíme se v této skutečnosti najít. Řekl nám to papež František: "Milosrdný je ten, kdo se dokáže vcítit i do problémů druhých. Ať skutky lásky nejsou způsobem, jak si zlepšit náladu, ale jak se podílet na utrpení druhých, a to i za cenu rizika a nepříjemností". V těchto těžkých chvílích je to postoj, který podporujeme a o který se snažíme, aby lidé viděli naše dobré skutky a chválili Otce, který je v nebesích.

Přináší akt svěření Ruska a Ukrajiny Matce Boží nějaké plody?

Bezprostředně po aktu svěření Ruska a Ukrajiny Svatým otcem Františkem ve Vatikánu a také v našich farnostech a diecézích jsme viděli, že první sobotu se ruská armáda stáhla z Kyjeva. Panna Maria Fatimská povzbuzovala k modlitbě, pokání a obrácení. Vidíme to i u mnoha věřících naší církve i jiných obřadů či denominací. Lidé vidí, že jediná spása je v Pánu Bohu, že Ukrajinu může zachránit jen zázrak. A to jsou plody svěření Panně Marii. Navzdory této obtížné situaci, atmosféře, lidé neztrácejí naději. Stále v sobě mají mnoho síly a optimismu. Jsou schopni být velmi solidární a vzájemně se podporovat. V tom všem vidí potřebu modlitby a působení Boží milosti. Vojáci často hovoří o síle modlitby, kterou zakoušejí, a jsou vděční všem, kteří se za ně modlí.

Odkud čerpáte naději v této temné době?

Sílu, naději a víru mi dává to, že vidím, že nás Boží Prozřetelnost neopouští a že v lidech je tolik víry. Jeden voják vyprávěl, co se mu stalo na frontě. Řekl, že během bojů jim došla munice a uvědomili si, že je konec. Nemohli se dostat ze zákopů, protože by to znamenalo okamžitou smrt. Po chvíli se tedy začali loučit a sledovali, jak se k nim blíží ruští vojáci. Jeden z vojáků, který věděl, že v těch dnech bude mít pohřeb jeho strýc, který také padl ve válce, a já jsem toho strýce pohřbíval, řekl: "Pane Bože, udělej něco, protože moje rodina dva pohřby nepřežije". Voják vypráví, že po chvíli se Rusové zastavili, otočili se a šli pozpátku. Pro něj i pro nás je to hmatatelný zázrak, znamení Božího zásahu. Další příklad. Bratr jednoho z mých kněží pracuje na frontě jako lékař a jednou se svěřil svému bratrovi: "Víš, že jsem nevěřící, ale vím, že jsem stále naživu jen díky tvé modlitbě a modlitbě tvých kolegů”.

Modlitba se stává silou?

V nesmírně těžké době, v níž se Ukrajina nachází, přichází na řadu bdění u Kříže našeho Pána Ježíše Krista. Dnes, kdy se válka stala realitou, potřebujeme ještě více obejmout Kříž a setrvat u tohoto znamení lásky a spásy, znamení vítězství života nad smrtí, lásky nad nenávistí, pravdy nad lží, pokory nad sobectvím. V této těžké době potřebuje také Ukrajina neustálou solidaritu a blízkost srdce.

Jak důležitá je trvalá solidarita s trpící Ukrajinou?

Dovolte mi, abych na tomto místě poděkoval všem kněžím, řeholníkům a věřícím na Ukrajině i v zahraničí, zejména v Polsku, za jejich krásný postoj lásky. Právě tento postoj je živým evangeliem dobrých skutků. Právě tak se světu ukázala Božská tvář lásky. Postoj Poláků Ukrajince překvapil a jsou si vědomi, jak velké srdce jim otevřeli, čímž projevili svou pravou lidskost a křesťanství. Závěrem bych také poprosil, abychom tuto Božskou tvář lásky neztratili. Budeme ji potřebovat ještě dlouho, i ve chvíli, kdy přijde vytoužený mír.

Zdroj: Vatican News, polská sekce