Lazarus Devasahayam: "Svatý pro nové začátky"

Lazarus Devasahayam, hinduistický rodák z okresu Kanyakumari v Tamilnádu, který v 18. století konvertoval ke křesťanství, se dnes stává prvním indickým laikem, který je prohlášen za svatého.

Devasahayam, který přijal jméno "Lazarus" v roce 1745, byl poprvé navržen na svatořečení v únoru 2020 za to, že "snášel stále větší útrapy" poté, co se rozhodl přijmout křesťanství.

Otec Joseph Elphinstone jako postulátor jeho kauzy řekl Vatikánskému rozhlasu, že Devasahayam je pro dnešní Indii pronikavě významnou postavou, neboť ztělesňuje model bratrství a uznání důstojnosti všech lidí bez ohledu na náboženství nebo společenské postavení.

Narodil se v hinduistické rodině z vyšších kasty, přijal však křesťanství a zasazoval se o práva nejnižších indických kast, přičemž hlásal rovnost všech lidí navzdory tvrdým kastovním rozdílům. Především je tato kanonizace vysokou poctou pro laiky, kteří se stále více zapojují do života církve a jejího lidu.

Otec Elphinstone vysvětlil, že se jedná o významný okamžik pro katolickou církev v Indii, "živou církev, která roste a směřuje k laikům", laiky, kteří se stále více zapojují do různých aktivit a jsou vlastně "středem, jemuž se církev snaží sloužit".

Takže to, že je laik "vyznamenán a povýšen k nejvyšší poctě, je ta nejlepší a nejvyšší poklona, jakou můžeme laikům dát," řekl.

Skutečnost, že Devasahayam dokázal vykonat velké věci, přispět církvi, společnosti a lidem, se dnes přenáší na Indy, pokračoval, a tisíce lidí se k tomuto světci hlásí.

Je to světec s velkým zájmem o lidi, "o jejich problémy, starosti, odlišnosti a kulturu," řekl.

"Takže to bude skvělý začátek. Zanechal velký odkaz pro indické laiky."

Bojovník za rovnost

Lazarus Devasahayam zanechal velký odkaz také v oblasti práv a rovnosti, protože on - hinduista z vyšší třídy, který hlásal rovnost navzdory kastovním rozdílům - měl blízko k lidem na okraji společnosti, protože následoval Kristovo evangelium.

Otec Joseph vysvětlil, že "mnozí si mohou myslet, že byl zabit, umučen, jen kvůli svému obrácení", ale není tomu tak, protože v království Travancore, kde působil a kde konvertoval ke křesťanství, "mu sám král postavil malou kapli, jmenoval a platil kaplana" a on pracoval po boku karmelitánských misionářů, kteří tam působili.

"Co mu nebylo tolerováno, bylo to, že jako člověk z vysoké kasty neměl po přijetí křesťanství už žádné překážky" a razil si cestu vpřed podle Božího slova, totiž že všechny Boží děti jsou si rovny.

Pro něj, řekl otec Joseph, "neexistovaly žádné bariéry, žádné rozdíly, žádné vysoké a nízké, bohatí a chudí, žádná třídní kasta".

Křesťané, řekl, byli považováni za společenství nižší a bezvýznamné, a když se s nimi tento světec "začal volně pohybovat, zpívat s nimi, slavit s nimi, mísit se s nimi, jíst s nimi", lidé z vysoké kasty v paláci to nemohli tolerovat.

"Jeho život se stal něčím, co nemohli tolerovat, a to je přimělo tohoto světce zabít".

Devasahajam a synodální církev

Devasahayam je v dnešním kontextu obzvláště významný, pokračoval otec Joseph, také proto, že je zcela v souladu s výzvou papeže Františka k synodálnímu procesu spolupráce, dialogu, naslouchání a rozlišování.

Až dosud, řekl, "jsme nepřikládali velký význam naslouchání hlasu nižších kast a laiků a obyčejných lidí. Nyní nám tento světec dal v tomto ohledu novou inspiraci".

Poukázal na skutečnost, že každá farnost, každý děkanát, každá diecéze začaly hovořit o tom, jaká je spiritualita tohoto velkého světce; začaly vést semináře, společně sedět a pořádat semináře.

"A chtěli by založit nové centrum, kde by se laická spiritualita mohla popularizovat," poznamenal: "Takže to jsou všechno nové začátky!"

A co víc, pokračoval, "vyzývá nás také k tomu, abychom naslouchali jiným náboženstvím, různým denominacím - my všichni dohromady - ne pouze našim vlastním lidem, našim katolíkům, naší vlastní skupině."

Indie dnes, řekl otec Joseph, potřebuje přemýšlet o tom, jak provést změnu. Kastovní rozdělení, řekl, "je v indické společnosti jako rakovina".

"Potřebujeme zkoumat, přemýšlet jako on a prosazovat ty hodnoty, pro které žil a zemřel."

Hrdý okamžik pro zemi

"Je to hrdý okamžik nejen pro tamilský lid, nejen pro katolíky v Indii," řekl otec Joseph, ale pro všechny, o čemž svědčí skutečnost, že vláda vysílá na kanonizační obřad do Říma tři ministry.

Indové podle něj na tento okamžik čekali 270 let a slaví s radostí. Ve skutečnosti, dodal, je příznačné, že vzhledem k souvisejícímu rozměru obrácení mohli kanonizaci instrumentalizovat ti, kdo podporují rozdělení. Ale naštěstí, řekl, "díky Boží milosti máme pokojné soužití a prožíváme šťastnou oslavu".

"Nepřejeme si, aby se tento světec, který pracoval pro mír a jednotu, stal symbolem rozdělení, závisti a rivality." Otec Joseph uvedl, že pohled a pozornost indické církve se nesoustředí na konverze, ale na hodnoty, které nový světec žil a vyjadřoval.

Kanonizace

O víza na cestu do Říma na kanonizaci požádalo téměř 6 000 lidí. Přijíždějí z Indie, Evropy a Spojených států, uzavřel otec Joseph a vyjádřil osobní pocit uspokojení a radosti, že jeho země má světce, který se může stát symbolem přemostění a společenství.

"Sjednotitel, velký člověk, který může všem pomoci respektovat jiné lidi a jiná náboženství, překonat všechna rozdělení a ukázat nám, jak společně putovat k lepšímu životu."

Přeložil: Petr Vacík