Laskavý humor a spousta dobrodružství s Eliasem Vellou

»Přišli tedy za mnou i s kamerou a zeptali se mě: „Jste rozčarovaný, že jste nic nechytil? Je to nezvyklé, abychom zde měli významné lidi, kteří nic nechytí.“ Snažil jsem se najít způsob, jak se z toho dostat. „Mějte na paměti, že jsem františkán a jako syn sv. Františka miluji všechna zvířata včetně ryb. Raději je vidím svobodně plavat v moři než chycené na nějakém háčku.“ Díky Bohu mi neřekli: „Proč potom Kristus jedl ryby?“ Dostalo by to na pekáč mě místo ryb. „Koneckonců mým posláním není lovit ryby, ale lidské duše.“ Program tentokrát nabral jiný směr, ale aspoň jsem z toho vyvázl se vztyčenou korouhví.«

Duchovní cvičení, semináře, konference (a tudíž i cestování) po celém světě, Českou republiku nevyjímaje. Uzdravování mnohých lidí, na těle, na duchu i na duši. Vyhánění zlých duchů. Mnohaletá charismatická služba lidem a z toho plynoucí mohutné životní zkušenosti předávané na nejrůznějších setkáních a zaznamenávané v celé řádce knih. To, a jistě mnohem víc, je osobnost na podzim 2022 zesnulého řeholního kněze, františkána minority, exorcisty a kazatele, Eliase Velly, z jehož knihy je i výše zmíněná ukázka. Zaujala vás?

Středobodem života byl pro Eliase Vellu vždy Ježíš. Což bylo zcela jistě patrné nejen z jeho životní služby, ale i z řady knih, které často vznikaly na základě jeho promluv na seminářích a duchovních obnovách. Vella nabízel (a v knihách stále nabízí) setkání s Ježíšem na mnoho způsobů: V eucharistii /Síla eucharistie, KNA 2011/, v modlitbě /Na orlích křídlech, KNA 2022/, s Ježíšem jako naším lékařem /Ježíš, lékař těla i duše, KNA 2017/, učitelem /Ježíš, můj Učitel, KNA 2023/, přítelem /Ahoj Ježíši, můžeme si popovídat?, KNA 2020/ i Pánem /Ruku v ruce s Ježíšem, KNA 2018/. Promlouval zasvěceně k pastýřům církve, rodin i společenství /Srdce pastýře, KNA 2015/, stejně jako ke snoubencům a manželům /Výstup na horu manželství, KNA 2014/. Nenapadne vás duchovní téma, kterému by se ve svých knihách nevěnoval. Ať jde o Pannu Marii /Maria, matka Ježíšova, KNA 2016/, o satana /O satanovi, KNA 2009/, o tématiku Ducha Svatého /Duch svatý - pramen života, KNA 2006/, nebo svatost samotnou /Svatost je pro každého, KNA 2007/.

Jedna Vellova kniha neskonalého půvabu však ve výčtu chybí a myslím, že se jí nedostalo tolik pozornosti, kolik by zasloužila. Jedná se o knihu Momentky z mých cest (KNA 2019), soubor zábavných i dramatických příběhů a veselých příhod, které se otci Vellovi opravdu staly a které uměl zaznamenat velmi vtipným a přesto pokorným způsobem. Příběhy, jak je zaznamenal, přesně vystihují Eliase Vellu tak, jak si ho pamatuje například jeho dlouholetý spolupracovník, tlumočník a překladatel Václav Čáp: ‚jako muže radosti a humoru, ale i hlubokého pokoje.‘

Jako bývalá obyvatelka Československa jsem se zvednutým obočím a zatajeným dechem sledovala, v jakých bizarních a nečekaných situacích je právě Česká i Slovenská republika zmiňována. Za spolunocležníka – bratra kapucína – chrápajícího jak stádo hladových oslů asi Slovensko vinit nelze, stejně jako za posedlou dívku, která padreho při bohoslužbě zbila křížem z oltáře. Avšak když jsem četla, jak organizátoři trvali na tom, aby byl otec Vella vezen z vídeňského letiště ještě v deset večer (do čtyři hodiny vzdáleného Třebíče) prostě proto, že program začíná druhý den ráno... a cesta skončila mikro spánkem řidiče a autem převráceným na střechu, to jsem se popravdě už zastyděla.

O svém hovoří také následující vyprávění: »Když jsem musel několik dní strávit v nemocnici na Slovensku, víte, co všechno se o mě napovídalo? Prý jsem byl zraněný ve válce na Ukrajině, nebo že mě zmlátil ďábel, udělaly se mi na celém těle puchýře, v horách mě pokousal medvěd… Drbům se prostě nikdy nevyhnete. Mimochodem: 6. června 2006 (06. 06. 06) v České republice tvrdili, že konám mimořádné modlitby, protože toho dne budou satanisté organizovat speciální akce. Nevím, co dělali satanisté, ale já jsem nikomu žádné zprávy neposílal. Je neuvěřitelné, co někteří lidé vymyslí! A já jsem objektem – aktérem těch absurdních situací!«

Na svých cestách měl možnost mazlit domácí králíčky i divoká prasata. Chodil po horách, fáral do dolů a marně se pokoušel chytit nějakou tu rybu. Měl možnost sledovat býčí zápasy ve Španělsku a kochat se kanadskými Niagarskými vodopády. Na Slovensku otce Vellu léčili slivovicí, na Charismatické konferenci (ještě v Českých Budějovicích) mu akční dívka masírovala po náročném dni nohy. v Bostonu P. Vellu přecpávali brokolicí, v Brazílii žábami a (kde jinde než v ČR), jeho – Malťana – špagetami… s kečupem!

Velice úsměvnou a zároveň dech beroucí kapitolou je ta, ve které Vella popisuje, kde všude již mohl (nebo musel) přenocovat. Na chodbě řeholního domu, v manželské posteli spolu se svým spolucestujícím. V biskupské rezidenci, na nádraží i se zamilovanými žabími páry v hradní posteli!

»Ve skutečnosti bydlím ve většině případů buď v domě nějaké rodiny, nebo na faře místního pana faráře. … Často mi také hostitelé nabídnou manželskou postel. Je to pohodlné, ale pak mám provinilý pocit, když se dozvím, že maminka spala v jedné posteli s dítětem a manžel skončil na gauči. Někdy spím v pokoji jedné z dcer, obklopený panenkami a plyšovými zvířátky, ale to je určitě lepší varianta, než když dostanu pokoj malého kluka se spoustou plakátů různých zpěváků a jsem obklopený kostlivci a jinými ohavami. Velice často spávám na faře, kde mi nabídnou pokoj plný soch s malou postelí uprostřed. Jistě si umíte představit mé leknutí pokaždé, když se v noci vzbudím a setkám se tváří v tvář s nějakou sochou! …

To je život misionáře. Jestli nemáte žaludek, který dokáže strávit cokoli, a záda schopná lehnout si na jakýkoli typ matrace, můžete se sbalit a vrátit se domů. Musíte být připravený vše přijmout a se vším souhlasit. Co se mě týká, můžu říct, že už jsem si za ta léta zvykl opravdu na všechno.«

Do 10. 9. je kniha vtipných příhod Eliase Velly s názvem Momentky z mých cest na e-shopu Cirkev.cz v akci za ‘vtipných’ 96 Kč. Nenechte si ji ujít.