Obsah
Obsah
Portál
Přihlásit se
V sobotu 1. března skončilo v pořadí třetí setkání diecézního Kurzu evangelizace, během něhož se zhruba sto šedesát lidí se setkávalo v kostele Sv. Ducha v Ostravě-Zábřehu, aby se nejen teoreticky naučili, jak vydávat svědectví o své naději v Kristu – evangelizovat.
Fotogalerie
Jedno z prvních zásadních témat bylo, jak účastníci vnímají sami sebe v Boží lásce, ale hovořilo se také o předávání víry v rodině, neodpuštění a dalších překážkách evangelizace nebo o postoji pokoje a žehnání v procesu evangelizace. Na druhém setkání se s Hanou Imlaufovou, P. Lukášem Jamborem a Projektem ON zamýšleli mimo jiné nad tím, jaký význam má při evangelizaci společenství. A na třetím setkání se s Pavlínou Petráškovou a věřícími z různých křesťanských denominací učili vydávat svědectví.
Kurz vyhlásilo ostravsko-opavské biskupství a jeho hlavním organizátorem byl biskupský vikář pro pastoraci, vzdělávání a evangelizaci P. Daniel Vícha: „Celý kurz byl pro mě velkým obohacením. Množství lidí nejrůznějších věkových skupin, od teenagerů po důchodce, kteří se účastnili proto, že chtějí hledat způsoby, jak přinášet Krista, pro mě bylo neskutečným povzbuzením,“ hodnotí seminář biskupský vikář. „Podle reakcí účastníků byla radost, autenticita a odbornost některých přednášejících novým impulsem k tomu, aby se nebáli více o Ježíšovi svědčit životem, ale také slovem. Jeden z důležitých aspektů celého kurzu byl také ekumenický přesah, kdy se s námi o své zkušenosti dělili členové jiných církví.“
Od teorie k praxi
Kurz evangelizace neměl být pouze o teorii, ale i další osobnosti – jako Pavol Strežo nebo Josef Byrtus, kteří se na jeho průběhu podílely, vedli přítomné do praxe. Hned po druhém setkání si ji vyzkoušela Beata z Ostravy: „V týdnu jsem jela tramvají do centra. Seděla tam paní, která hodně kašlala, a bylo vidět, že jí není zdravotně dobře. Vzpomněla jsem si, jak nám na kurzu říkali, ať zkoušíme lidi oslovovat a nabízet jim modlitbu. Váhala jsem, ale pak jsem se pomodlila a řekla Pánu, pokud ta paní bude vystupovat tam, kde já, zeptám se jí. Vystupovala. Sebrala jsem tedy odvahu a ona s modlitbou souhlasila. Nakonec z toho byl zajímavý rozhovor o tom, že má v poslední době několik zkušeností s Bohem, ale že je prožívá sama. Doporučila jsem jí, ať si najde společenství a nenechává to tak.“
Během posledního setkání se účastníci vydali ve skupinkách do okolních ulic, aby si vyzkoušeli to, co Beata – oslovit někoho na ulici a otestovat si, jak taková evangelizace může probíhat přímo v terénu. Mnozí podobnou zkušenost zažili poprvé. Na závěr měli příležitost podělit se od ambonu o své zážitky s ostatními.
Vyprávěli, jak se s nimi lidé bavili například o vesmírných lodích, vědeckých teoriích, někteří jim vyprávěli, že věří, ale nikam nechodí… jiní, že jsou ve svém životě spokojeni a nechtějí nic měnit. Ale povídali si i s lidmi, kteří mají problém s alkoholem… samozřejmě byli i tací, kteří je odmítli. Velké procento z nich ale naslouchalo, vzali si kapesní Bibli a souhlasili s přímluvnou modlitbou.
V líčení zážitků čerstvých evangelizátorů nechyběl vtip a kostelem se pak nesl smích. Například, když člen jedné skupinky popisoval: „Co se týče evangelizace v ulicích, tak kolemjdoucí otec Jan oslovoval. My jsme zůstali trochu vzadu, aby se na ně hned nevrhla celá skupinka lidí. Takže něco málo se otci Janovi asi povedlo, ale nebyl jsem toho svědkem (smích). Myslím si, že nějaký úspěch to mělo, ale nevím jaký (opět smích). Jenomže pak to vzal otec do svých rukou tak, že začal evangelizovat nás (smích). No vy se smějete, ale bylo to velmi potřebné. Ptal se nás, jestli jsme svůj život plně vložili do Ježíšových rukou. A jak to tak bývá, první se zeptal mě (smích). Což mě vždycky překvapí a nemám z toho radost. Musel jsem po pravdě říct, že z toho mám obavu a že jsem to nikdy úplně neudělal.“ …
Jedno měla svědectví společné, shodovala se v tom, že i když se absolventi Kurzu evangelizace ocitli v nekomfortní zóně, stále cítili Boží blízkost.
Diecéze ostravsko - opavská
Tisk
