Kristýna Šimůnková: Odvážím si z Říma velkou vděčnost

XIII. mezinárodní ministrantské pouti do Říma, kterou pořádala Německá biskupská konference od 29. července do 2.srpna 2024, se účastnilo 70 tisíc ministrantů z celého světa. Předprogam audience s papežem Františkem na Svatopetrském náměstí spolumoderovala Kristýna Šimůnková z Tiskového střediska ČBK. Po návratu z Říma jsme jí položili pár otázek.

Fotogalerie

4

Co bylo tvým hlavním úkolem na ministrantské pouti v Římě?

Spolu s německým kolegou bylo naším úkolem moderovat dvouhodinový program před příjezdem papeže Františka na Svatopetrské náměstí. Papežská audience byla pro ministranty poděkováním za jejich službu a vrcholem celé pouti. My jsme byli jen předskokani, kteří měli všechny přivítat přivítat, uvádět promluvy důležitých osobností a rozjásat davy před příjezdem papamobilu. Udělat atmosféru, to bylo to hlavní.

Jak probíhaly přípravy na tuto velkou akci?

Přípravy na místě probíhaly v přátelské atmosféře, ve 40 stupních a…v němčině. Já a němčina jsme bohužel "keine Ahnung", tak jsem byla vděčná, když mi čas od času režisér tlumočil, co se zrovna řeší. To nejdůležitější mi ale vždycky naštěstí řekli anglicky.

Když jsme večer před audiencí procházeli poslední detaily, přišel za námi šéf celé akce, Tobias Knell, a povídá: „Chcete slyšet, jaké jsou další změny v plánu?“ A pak se ušklíbl, a řekl, že pro těchto deset minut zrovna žádné nejsou. Říkal nám, ať jsme připraveni na cokoliv, protože se všechno stejně bude měnit podle aktuálních zpráv z Vatikánu. Třeba při pouti v roce 2018 začal program o hodinu a půl později a skončil o hodinu a půl dříve. Tedy když přijíždí papež, jde všechno stranou a ví se, že František má ve zvyku na akce jezdit nečekaně dříve.

Takže to byla velká improvizace?

Trochu ano, ale nevadilo mi to. Na některé moje otázky režisér neměl odpovědi skoro do začátku akce – neznala jsem jména ministrantů, se kterými jsem měla dělat rozhovory nebo jméno maďarského biskupa, kterého jsem měla uvádět. Naštěstí jsem těsně před zahájením našla na Wikipedii fonetický přepis jeho jména. A uznávám, že trochu dobrodužné bylo dělat rozhovor s Portugalkou, které jsem pokládala otázky v angličtině, zatímco ona odpovídala portugalsky.

Jaká byla atmosféra v zákulisí?

Navzdory vrcholícím přípravám radostná. Organizátoři nám říkali, že ve chvíli, kdy člověk vidí, jak se náměstí plní mladými lidmi se zářícíma očima, všechno napětí spadne, a měli pravdu. Pro „zákulisí“ bylo vyhrazeno  tzv. sagrato, což je první sektor Svatopetrského náměstí, v němž sedává papež a kardinálové.

Bylo skvělé vidět kardinála Hollericha, jak tančí se zástupy mladých lidí. Normálně o něm překládám a píšu na církev.cz a najednou jsem stála vedle něj. Přišla jsem k němu chvilku předtím, než jsme měli jít na plac, říkala jsem mu poslední detaily, a on mi najednou povídá, že s sebou ještě přivede jednoho maďarského biskupa, ať ho uvedu taky. Říkám si: "No super, další maďarské jméno a maďarská výslovnost..".

Jak jsi se dostala k moderování takové akce?

Mediální tým Německé biskupské konference se na jaře ozval Monice Klimentové, vedoucí Tiskového střediska ČBK, s tím, že hledají někoho ze střední Evropy, kdo by doplnil moderátorskou dvojici. Druhým moderátorem byl totiž německý zpěvák Daniel Dickopf. Moje šéfová mě Němcům doporučila, slovo dalo slovo a nakonec se v červnu ozvali, že mě berou.

Kolik českých ministrantů a ministrantek jsi v Římě potkala?

Na pouť přijel autobus z brněnské diecéze, byli to ministranti z Telnice, Velkého Meziříčí a dalších farností. Celkem nás z České republiky bylo 64. Měla jsem velkou radost, když jsem je uviděla s českou vlajkou v první řadě přímo před sebou. Povzbuzovalo mě, že je mám celou dobu na očích.

Co je pro tebe nejsilnější zážitek z celé akce?

Bylo moc krásné vidět tak velké společenství mladých lidí, kteří sdílejí víru v Krista. Tolik radosti na jednom místě, a zrovna na Svatopetrském náměstí, které je opravdu promodlené. Pak pro mě bylo silné slyšet českou poutnici, která při modlitbě s papežem Františkem přečetla česky verš z Izaijáše „Neboj se, vždyť já jsem s Tebou.“

A jeden moment si obzvlášť vtisknu do srdce, a to když jsem si podávala ruku se Svatým otcem. Obdivuju ho, že dokáže s radostí potkávat tolik lidí, i přes to velké břímě, které nese a navzdory svému pokročilému věku. Celkově si odvážím z Říma velkou vděčnost.