„Kristův kříž má sílu nést všechny bolesti“: arcibiskup Nuzík se setkal s oběťmi zneužívání

V uplakaném počasí víkendu, kdy si církev připomíná svátek Povýšení sv. kříže a památku Panny Marie Bolestné, se na Velehradě uskutečnilo setkání s modlitbou za všechny, kdo zažili zneužívání, a také za představitele církve, aby se k tomuto zlu stavěli čelem.

Ještě před jeho zahájením slavil arcibiskup Josef Nuzík mši svatou s farníky v bazilice a i zde na bolest spojenou se zneužitím poukázal. „O dnešním svátku si chceme připomenout, že bez kříže by nebylo vykoupení a že Kristův kříž má sílu nést všechny naše bolesti – nejen ty běžné, které potkávají každého z nás, ale také skrytou, a přitom velikou bolest těch, kdo se setkali se zneužíváním,“ řekl v úvodu bohoslužby.

V homilii pak zmínil i současnou povodňovou hrozbu. „Viditelné události, v tyto dny hlavně stav vody nebo předpověď počasí, nás dokážou zaměstnat. Tím spíš ale někdy potřebujeme upřít pozornost také na to, co vidět není – dnes zejména na bolest zneužití, kterou nejen v církvi někteří zažili,“ zdůraznil olomoucký arcibiskup a pokračoval: „Je bolestné, když někdo nezvládá svou úlohu v rodině, že spolu nemluví sestra s bratrem, otec se synem. Mnohem větší bolest ale působí, když někdo selže ve své duchovní úloze vést svěřené lidi.“

Prosba nejen za oběti zneužívání, ale také za pachatele tohoto zla i za představitele církve, aby se k těmto skutkům stavěli čelem, pak provázela také adoraci, kterou samotné setkání začalo, a kaplí v budově Stojanova gymnázia rezonovala jak při hlasitých prosbách přednášených před Nejsvětější svátostí, tak v tichu doprovázeném jen šuměním vytrvalého deště za okny.

Důvěra a respekt k hranicím druhého

V následné diskuzi s těmi, kdo k ní přijali pozvání, pak olomoucký arcibiskup odpovídal například na dotaz, jaká péče se věnuje bohoslovcům v kněžském semináři, aby odsud vycházeli zdraví lidé, a jaká pozornost se kněžím nabízí po vysvěcení. „S kandidáty já i představení semináře mluvíme už ve chvíli, kdy do semináře chtějí teprve vstoupit, a pravidelné rozhovory se pak konají po celou dobu formace,“ shrnul arcibiskup Nuzík a doplnil, že další kontakt s knězem se udržuje také po vysvěcení: během kaplanské služby má vždy vedle sebe zkušenějšího spolubratra, se kterým může problémy řešit, a probíhají i pravidelné vizitace farností. „K rozhovoru jsou ale potřeba dva: jeden, který naslouchá, a druhý, který o svých problémech chce mluvit. Pokud se kněz zabydlí v představě, že má moc a může ji libovolně použít, je to špatně,“ dodal.

Řeč přišla také na existující pravidla a směrnice týkající se prevence zneužívání. Přítomní se přitom shodli na tom, že žádná pravidla nemohou pomoci ve všech případech, a někdy dokonce brání v běžném kontaktu i životě církve. „Samotné by se mi třeba nelíbilo to, že bych se měla zpovídat mimo zpovědnici, lidem na očích, protože někdy je lepší mluvit s knězem skutečně v soukromí,“ uvedla jedna z účastnic a dodala: „Samotná nařízení nevyřeší všechno, mnohem důležitější je důvěra, respekt k hranicím druhého a vědomí, že když se mi něco nelíbí, mohu kdykoli odejít.“

Právě tak je podle účastníků nutné přistupovat i k faktu, že každý člověk má hranice nastaveny jinak: pro někoho běžné poplácání po ramenou jiný vnímá jako chování za hranou. „Pro mě je jednoduchým kritériem otázka, zda by dotyčný tento čin udělal i veřejně: pokud ano, není v něm nic špatného,“ uvedla jedna z účastnic. „Michel Quoist v jedné své knize píše: I kněz může podat ruku ženě, nesmí ji ale podržet,“ doplnil arcibiskup Nuzík. Více než hodinové povídání pak uzavřel nabídkou na soukromý rozhovor, kterého někteří využili.

Služby, které církvi našich dnů chybějí

Také toto třetí setkání v řadě – po loňském setkání na Velehradě a březnovém v Kroměříži – podle arcibiskupa Nuzíka ukázalo, že lidé, kteří byli oběťmi zneužívání nebo se s ním setkali ve svém okolí, chtějí o těchto věcech hovořit. Úkolem církve je pak vytvořit pro ně prostor a naslouchat jim. „Pokaždé se vyjeví nějaké nové téma: na jaře v Kroměříži jsme se hodně věnovali procedurálním záležitostem, dnes jsme víc hovořili o osobních hranicích každého člověka nebo o formaci kněží,“ shrnul své bezprostřední dojmy ze setkání.

Nabízet i nadále tento prostor v rámci olomoucké arcidiecéze je podle něj důležité také proto, že ve společné diskuzi i v soukromých rozhovorech se vyjevují ještě jiná témata, se kterými se lidé chtějí svěřovat, ale nevědí, za kým se vydat. „Odkrývají se zde také jiné bolestné otázky, jako je zneužívání v manželství nebo závislost na pornografii. Je dobře, že při těchto setkáních nacházíme další oblasti, na které je dobré se zaměřit, další služby, které církvi našich dnů chybějí, ale kde by také měla být schopná pomáhat,“ dodal.

Mezi konkrétními návrhy, které z letošního velehradského setkání vzešly, pak zmínil nabídku členů již existujícího modlitebního společenství. „Nabízejí, že by se modlili za všechny oběti i další lidi, kteří se se zneužíváním setkali, a protože jsou v kontaktu také s odborníky na tuto oblast, doprovodili by svou modlitbu i nabídkou odborné pomoci postavené na ekumenické bázi. Taková služba je velice potřebná, a proto s nimi o tom budu dále jednat,“ uzavřel arcibiskup Nuzík.