Křest a misie, dva koncilní klíče k „Praedicate Evangelium“

EDITORIAL. Souvislost mezi novou konstitucí o Římské kurii a II. vatikánským koncilem v otázce priority evangelizace a úlohy laiků.

Apoštolská konstituce Praedicate Evangelium o Římské kurii, která byla zveřejněna v sobotu 19. března, systematizuje cestu reforem, které vzešly z diskuse před konkláve v roce 2013 a které byly z velké části realizovány již v posledních devíti letech. Je to text, který prohlubuje a zefektivňuje pokyny II. vatikánského ekumenického koncilu, jehož původním cílem bylo právě zodpovězení velké otázky, jak hlásat evangelium v době změn, které se později ukázaly být - jak František často zdůrazňuje - změnou epochy. Sjednocení starobylé a strukturované kongregace Propaganda Fide a velmi mladé Papežské rady pro podporu nové evangelizace do jediného dikasteria, které vede přímo papež, naznačuje prioritu evangelizace vyjádřenou v dokumentu již od jeho názvu. Jak můžeme svědčit o kráse křesťanské víry novým generacím, které nemluví starými jazyky nebo jim nerozumějí? Jak můžeme zajistit, aby se kvas evangelia vrátil a zkvasil těsto jak společností, které byly kdysi křesťanské, tak společností, které Ježíše Krista ještě neznají? Církev, která se stává dialogem, aby mohla evangelizovat, byla leitmotivem posledních pontifikátů a nyní se tento aspekt dále zdůrazňuje i ve struktuře Římské kurie. Kurie není samostatný organismus, "vládní moc" nad místními církvemi, ale struktura ve službách služby římského biskupa, která jedná jeho jménem, na jeho pokyn a vykonává moc "zástupnou" moci Kristova náměstka.

Druhým významným prvkem nové konstituce je rozvinutí přání přítomného v koncilních textech ohledně role laiků. František v preambuli připomíná, že "papež, biskupové a další vysvěcení duchovní nejsou jedinými evangelizátory v církvi... Každý křesťan je na základě křtu misionářským učedníkem do té míry, do jaké se setkal s Boží láskou v Ježíši Kristu". Z toho vyplývá zapojení laiků a žen do řídících a odpovědných funkcí. Jestliže "kterýkoli věřící" může předsedat nějakému kuriálnímu dikasteriu nebo orgánu, "vzhledem ke své zvláštní kompetenci, pravomoci řízení a funkci", je to proto, že každá instituce kurie jedná na základě pravomoci, kterou jí svěřil papež. Tento přechod, který se již začal realizovat, je součástí teologie koncilu o laicích. Potvrzení obsažené v nové apoštolské konstituci jasně říká, že prefekt nebo sekretář dikasteria, kteří jsou biskupy, nemají autoritu jako takoví, ale pouze do té míry, že vykonávají autoritu, kterou jim udělil římský biskup. A tato autorita je v rámci římské kurie stále stejná, ať už ji přijímá biskup, kněz, řeholník, laik nebo laička. Tím se ruší upřesnění obsažené v čísle 7 apoštolské konstituce Pastor Bonus, v poslední strukturální reformě Římské kurie provedené za pontifikátu svatého Jana Pavla II., která stanovila, že "záležitosti vyžadující výkon řídící moci musí být vyhrazeny těm, kteří byli obdařeni svěcením".

Tímto způsobem se plně uskutečňuje to, co bylo stanoveno koncilem a co již bylo začleněno do kanonického práva, které uznává, že na základě křtu mezi všemi věřícími "existuje skutečná rovnost v důstojnosti i v jednání".

(vac)