Kostel na Ukrajině se stal jídelnou, která zachraňuje před hladem

V Beryslavi, kterou devět měsíců okupovala ruská armáda a která je nyní téměř vylidněna, dostává každý den více než 100 lidí teplé jídlo na stolech postavených před oltářem. Farář, otec Oleksandr říká: “Situace je velmi složitá, ale snažíme se žít jako rodina“.

Fotogalerie

3

Když v roce 2011 začal otec Oleksandr Bilskyj sloužit řeckokatolickým věřícím v malém městečku Beryslav v Chersonské oblasti na jihu Ukrajiny, žily tam jen dvě řeckokatolické rodiny, ale to mladého kněze neznepokojilo, přijal to s důvěrou v Boha a řekl si: "Když to Pán chce, znamená to, že má svůj plán“. Nyní, po více než roce války, otec Oleksandr chápe, že "Pán měl skutečně plán".

Otec Oleksandr vypráví, že v říjnu 2021 byla zahájena činnost polévkové kuchyně, aby se poskytla podpora chudým lidem, které nejvíce zasáhla pandemie koronaviru. Jídelnu nazvali "Pět chlebů a tři ryby". "Když jsme s tímto projektem začínali, měli jsme víceméně stejné množství prostředků jako dnes" vysvětluje farář. " Naše farnost je malá, má jen asi 30 lidí, ale jednoduše jsme se svěřili do Božích rukou a Pán vlastně těch našich pět chlebů a dvě ryby požehnal a s pomocí dobrovolníků jsme začali lidi sytit," doplňuje otec Oleksandr.

Před válkou farnost každou neděli nabízela oběd asi 30 lidem na nádvoří svého kostelíka zasvěceného Sedmi bratřím Makabejským. Tento kostel měl být vysvěcen 14. srpna 2022. Válka všechny plány změnila.

Beryslav, která se nachází na pravém břehu řeky Dněpr, byla obsazena ruskými vojsky v počáteční fázi invaze na Ukrajinu a v listopadu následujícího roku ji osvobodila ukrajinská armáda během protiofenzívy, která vedla k osvobození Chersonu. Před válkou měla Beryslav dvanáct tisíc obyvatel, mnoho jich město opustilo a zůstaly jich asi čtyři tisíce. Během devíti měsíců ruské okupace nabízela malá místní řeckokatolická obec každý den teplé jídlo potřebným ve svém nově postaveném kostele. Jejich počet značně vzrostl, protože okupace přerušila dodávky potravin z velkých okolních měst.

"Když jsem se 24. února 2022 dozvěděl o začátku války," vzpomíná otec Oleksandr Bilskyj, "nebyl jsem v Beryslavi, byl jsem na západě Ukrajiny, kde jsem dělal sbírku pro naši farnost. Okamžitě jsem vyrazil do Beryslavi, ale nemohl jsem se tam dostat, protože mě ukrajinská armáda nepustila s tím, že je to velmi nebezpečné, protože do města už vstoupila ruská vojska. Pokoušel jsem se tam dostat ještě třikrát, ale nepodařilo se mi to, tak jsem to vzdal s tím, že mě Pán asi před něčím chrání nebo mě na něco připravuje.

Kněz se rozhodl dočasně usadit v Mykolajivské oblasti, aby byl co nejblíže svým farníkům, kteří se zde ukrývali před okupací. "27. února jsme měli telefonickou schůzku s dobrovolníky naší vývařovny a rozhodli jsme se, že budeme každý den nabízet obědy přímo v kostele, protože potřeba byla velká, po dvou týdnech od začátku okupace lidem došly zásoby jídla, neměli peníze na nákup a potom už nebylo co kupovat, protože obchody byly zavřené. Od 28. února až dosud byl náš kostelík otevřen každý den a nabízel teplé jídlo 120 až 130 lidem."

Zatímco v Beryslavi farní dobrovolníci připravovali a podávali jídlo v kostele, otec Oleksandr se na dálku staral o obstarávání jídla. Požádal různé organizace o finanční podporu, nakoupil potraviny a v prvních měsících se mu je dařilo posílat do Beryslavi mikrobusy, které zároveň evakuovaly lidi z těchto oblastí. Když byl tranzit zablokován, našel jiný způsob, jak jídlo zajistit. Jeho farníci požádali zemědělce z okolních vesnic, aby jim prodávali zeleninu, maso a jiné potraviny. Otec Oleksandr jim posílal peníze prostřednictvím elektronického bankovnictví.

Mladý farář s dojetím vzpomíná na 11. listopad, kdy se dozvěděl o osvobození Beryslavi. "Třináctého listopadu jsem se tam vrátil," vypráví. “Byly to slzy radosti, protože jsem se po tolika měsících setkal se svými lidmi, ale zároveň také slzy smutku při pohledu na hrůzy, co tam ruská armáda zanechala. Situace lidí byla dramatická, proto jsem se rozhodl jezdit jednou týdně na západ země a pokračovat v dovážení pomoci," říká.

Řeckokatolický kněz rozděluje humanitární pomoc nejen v Beryslavi, ale vozí ji i do okolních vesnic. V mrazivých zimních měsících, kdy lidé zůstali bez elektřiny, plynu a vody, se mu podařilo díky podpoře dobrovolníků z Itálie nakoupit dva tisíce teplých přikrývek, které rozdal především starším lidem, nemocným a rodinám s malými dětmi.

V těchto strašných válečných měsících, které nutí Ukrajince přehodnocovat smysl mnoha věcí v životě, chápe otec Oleksandr své poslání jasněji: "Pro tyto lidi, jak pro naše farníky, tak pro všechny obyvatele Beryslavi, se snažím být jako otec připravený naslouchat, utěšovat a pomáhat, protože jsme velká rodina, kde každý zná potřeby toho druhého a kde si často rozumíme i beze slov."

Tato vlídná atmosféra mezi lidmi pomáhá snášet stav neustálého nebezpečí a bolest ze ztráty, kterou obyvatelé městečka prožívají. Od osvobození části Chersonské oblasti (včetně Beryslavi), která leží na pravém břehu Dněpru, se ruská armáda usadila na levém břehu. V Beryslavi se řeckokatolická farnost nachází přímo na břehu Dněpru, druhý břeh, obsazený Rusy, je odtud vidět. Dělí je asi 5 km řeky. "Vyzýváme lidi, aby odešli, protože Beryslav a další města na pravém břehu jsou pod neustálou palbou Rusů, zasahují budovy infrastruktury i soukromé domy. Je zde velké ohrožení života".

Navzdory pokračující válce se farní jídelna nezastavuje a nadále nabízí jednou denně teplý oběd. O svých farnících mladý farář říká: “Uvědomil jsem si, jak jsou silní, jsou to hrdinové naší doby. Je neuvěřitelné vidět, kolik jsou ochotni obětovat pro pomoc druhým a já se od nich učím každý den. Často slyšíme zvuk bombardování, ale i když mají strach, snaží se dovařit jídlo, protože vědí, že lidé mají hlad a na jídlo čekají. Říkají: 'Uděláme to rychle a pak odejdeme. Když jim nedáme najíst my, kdo to udělá?". Připravit každý den oběd pro 110-120 lidí není snadné, protože ho také musíte naservírovat a potom všechno uklidit. Kromě toho se každý den asi 50 obědů rozváží do domácností lidem, kteří nemohou přijít. Jeden z našich dobrovolníků, důchodce, si nainstaloval box na kolo a zvládá rozvážet až třicet obědů denně. Dalších dvacet jich rozvezou pracovníci místních sociálních služeb. Upřímně řečeno, někdy jsem po dlouhých cestách, po nakládání a vykládání humanitární pomoci velmi unavený, ale když přijedu do Beryslavi a podívám se na ty lidi, tak Pán mi dává naději. Vidím, jak se obětují pro svoje bližní a to mi dává sílu se zase nadechnout a pokračovat ", uzavírá otec Oleksandr Bilskyj.