Ve čtvrtek 20. dubna se ve Vatikánu konala tisková konference na závěr kontinentální fáze synodního procesu. S ohledem na podzimní synodální shromáždění se očekává, že Instrumentum laboris bude připraveno do konce května.
„Existuje více než jeden způsob, jak být církví. Jednou z nejdůležitějších věcí, které na této synodní cestě zažíváme, je to, že uznáváme a oslavujeme velkou rozmanitost církve“, prohlásil arcibiskup Perthu a předseda Australské biskupské konference Timothy John Costelloe dnes dopoledne na tiskové konferenci uspořádané ve Vatikánu na závěr kontinentální fáze synodního procesu 2021-2024. „Hluboká jednota, kterou prožíváme, není založena na uniformitě, ale naopak nás vybízí, abychom se vzdali jakéhokoli hledání rigidní uniformity“, pokračoval australský arcibiskup. Setkání s novináři se uskutečnilo v návaznosti na pracovní zasedání pořádané od 12. do 19. dubna na generálním sekretariátu synody. Skupina odborníků, pocházejících z pěti kontinentů, mohla na základě sedmi závěrečných dokumentů kontinentálních shromáždění zahájit reflexi, která později povede k vypracování Instrumentum laboris XVI. řádného generálního shromáždění v říjnu tohoto roku. „Metoda, kterou jsme během tohoto pracovního týdne použili“, vysvětlil Costelloe, „byla metodou rozhovorů v duchu: dali jsme si čas na modlitbu, na přemýšlení o tom, co jsme četli, na vzájemné otevřené rozhovory a pozorné naslouchání, a pak jsme začali společně rozeznávat témata, priority a body působící napětí, které lze nabídnout jako příspěvek k vypracování Instrumentum laboris. Nikdy není dobré, když člověk pracuje izolovaně“, zdůraznil.
Tiskové konference se zúčastnila také sestra Nathalie Becquartová, podsekretářka generálního sekretariátu synody, která uvedla, že „tato kontinentální etapa, kterou uzavíráme, představuje jeden z nejinovativnějších aspektů synodálního procesu“. Ten „prostřednictvím účinné integrace různých úrovní synodality a jejich skloubení v kruhové dynamice naslouchání, dialogu a rozlišování zdůrazňuje potřebu, specifičnost, ale zároveň i vzájemné působení mezi výkonem synodality na místní, regionální, národní, kontinentální a univerzální úrovni“. V kontinentální fázi byla také vyvinuta snaha „upřednostňovat vytváření nebo posilování vazeb mezi sousedními církvemi a zároveň podporovat vztahy mezi všeobecnou církví a místními církvemi“. Zastupující sekretář generálního sekretariátu synody také informoval o radosti účastníků jednotlivých kontinentálních shromáždění „z toho, že 'Řím přišel za nimi, aby jim naslouchal a prostě byl s nimi v tomto synodálním duchu 'společné chůze'“.
Projev mons. Lucia Adriána Ruize, sekretáře Dikasteria pro komunikaci, se týkal konceptu „digitální synody“, která se zrodila z vůle katolíků přítomných v online prostoru s cílem oslovit všechny lidi, kteří se neúčastní v církevních institucích, ale používají sociální sítě a chtějí tuto cestu církve následovat. „Podařilo se oslovit velké množství lidí všech věkových kategorií, zejména mezi 18 a 40 lety, a zvláště velké množství mladých lidí. Mezi nimi je 30 procent nevěřících nebo od církve vzdálených, kteří se o tuto cestu zajímají. Celkem se zhruba tisícovce „digitálních misionářů a evangelizátorů“ podařilo oslovit až dvacet milionů followerů“.
Otec Hyacint Destivelle z východní sekce Dikasteria pro podporu jednoty křesťanů zase zdůraznil, že „na jedné straně je cesta synodality ekumenická, protože synodalita je výzvou, které je třeba čelit společně s ostatními křesťany, a na druhé straně je ekumenická cesta synodální, protože ekumenismus je především syn/odos, pouť konaná společně s ostatními křesťany“.
„Pokud je ekumenická cesta chápána jako "výměna darů"“, dodal tento francouzský dominikán, „pak jedním z darů, které by snad katolíci mohli obdržet od ostatních křesťanů, je právě jejich synodální zkušenost“. Právě s tímto přesvědčením, vysvětlil Destivelle, zorganizovalo dikasterium s pomocí Institutu ekumenických studií Papežské univerzity svatého Tomáše Akvinského a nadace Pro Oriente ve Vídni v letech 2022 a 2023 čtyři mezinárodní konference zaměřené na chápání a praxi synodality v různých křesťanských tradicích: pravoslavné, východní pravoslavné, historické protestantské a nové církevní realitě.
Autor: Charles de Pechpeyrou – L’Osservatore Romano