Knižní tip: Z pouště do pustiny

Souborná edice starobylých památek mnišské literatury Apofthegmata nevychází jen jako cenný historický dokument. Moderního křesťana rovněž přivádí k prameni, který může občerstvit a prohloubit jeho víru.

Poušť. Přestože se vesměs spojuje s neplodností, strádáním nebo smrtí, Písmo svaté k pobývání na ní důsledně váže kladné hodnoty. Například putování Židů z Egypta nebo Ježíšův půst patří k významným událostem dějin spásy a jako takové se také obě události připomínají v čase předcházejícím Velikonocům. Jako se během postu pomyslně ocitáme na poušti, kde hladověl a žíznil náš Spasitel, tak koncem 3. století do těchto nehostinných míst – mj. v Dolním Egyptě – odcházeli v touze následovat jej první poustevníci.

Pro napodobování příkladných pouštních otců a matek pak sloužily sbírky jejich výroků (řecky „apoft hegmat“) a příběhů o nich, které vznikaly zvláště v dalších dvou staletích. Z ústně tradovaných svědectví se pořádaly soubory řazené buď abecedně podle jednotlivých význačných osobností, nebo – s výchovným úmyslem – podle témat.

Se vzorem v podrobně vykreslených čelných představitelích mnišství nebo v systematickém členění, vhodném k dennímu užití, tak tyto sbírky seznamovaly s mnišskou spiritualitou a čtenáři osvětlovaly cestu k vlastní dokonalosti, která vede skrze pokoru, prostotu, trpělivost a lásku.

Skladba prvního českého úplného vydání Apofthegmat napomáhá druhému způsobu čtení. Kapitoly postupně seznamují se zásadami askeze a ozřejmují její prospěšnost pro duchovní růst. Přibližují, jak eremité rozuměli Ježíšovým příkazům a jak se podle nich snažili žít, shrnují jejich poznání a odhalují, s jakými svody a slabostmi bojovali a čím se cítili být Bohu vzdalováni i co je naopak posilovalo. Díky dialogické stavbě většiny záznamů uvádějí čtenáře mezi diskutující a umožňují mu bezprostředněji vážit, jak by se k probíranému dilematu postavil, ba uvědomit si, že se sám ocitá na podobných rozcestích, jakkoliv by třeba jeho všední den nepůsobil tak zázračně jako svět zachycený v textech – tedy oplývající zázraky a zjeveními.

Ne nepodobna oáze se tak kniha otevírá i dnešním věřícím: do hlučné pustiny naší přítomnosti plné nespojitých, nesrozumitelných sdělení, nedorozumění a neporozumění, jak moderní svět pojmenoval a charakterizoval básník T. S. Eliot (nedávno i na stránkách KT připomenutý), promlouvají z jejích stran vážná prostá slova, jež se šetrně i naléhavě dotýkají každého bdělého srdce. Úspornost, s níž se mniši vyjadřují, odpovídá základnímu principu jejich života, který neztratil nic ze své inspirativnosti. Je jím – poušti podobná – tichost, která není jen mlčením, ale i překonáním vlastního já – utlumením myšlenek, osvobozením se od vášní, potlačením sklonu posuzovat druhé i dobrovolným oproštěním se od všeho zbytečného. Každá rada, která zde zaznívá, tento ideální stav upevňuje a člověka činí odolnějším a laskavějším – a s ohledem k Ježíšovu horskému kázání přivádí k blahoslavenství, tedy i ke Království Božímu.

Apofthegmata. Výroky a příběhy pouštních otců (Benediktinské opatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty 2022)