Římskokatolický kněz Václav Dvořák, který se narodil před 100 lety, 28. prosince 1921, byl vězněm komunistického režimu. Patřil také mezi významné osobnosti někdejší katakombální či "podzemní" církve. Po roce 1990 byl generálním vikářem českobudějovické diecéze.
Bechyňský rodák byl za druhé světové války totálně nasazen v Rakousku, po válce se aktivně zapojil do skautského hnutí. Na kněze byl vysvěcen v roce 1948 a počátkem padesátých let byl povolán do nechvalně proslulých vojenských pomocných technických praporů (PTP), pak následoval osmiletý žalář a práce v uranových dolech. Na samotce v ruzyňské věznici strávil 16 měsíců.
Po propuštění z komunistických žalářů v lednu 1960 střídal až do roku 1985 řadu civilních zaměstnání, avšak současně aktivně působil ve strukturách podzemní církve, kde k jeho žákům patřil i tehdy tajně vysvěcený kněz Tomáš Halík. Po celý život se Dvořák, který koncem 40. let jako kaplan ve Folmavě pomohl řadě pronásledovaných lidí zachránit život tajným přechodem státní hranice, věnoval také skautingu.
Václav Dvořák se směl vrátit ke službě katolického duchovního až v roce 1985. Od roku 1990 byl do roku 1999 generálním vikářem českobudějovické diecéze. V roce 1994 obdržel za celoživotní nasazení pro církev z rozhodnutí Vatikánu titul Papežský prelát, prezident Václav Havel mu v roce 2002 udělil medaili Za zásluhy.
Zemřel v Českých Budějovicích 30. července 2008 ve věku 86 let.
rmi